dopřála jsem si dvoudenní odstup. otázky typu "být či nebýt?" by se měli řešit
s nadhledem, a psát tohle hlášení přímo po koncertu, dostanete jen nesoudný
nadšení. teď se mi možná povede přivést na svět věcný report spíš - nějaká ta špetka
objektivnosti se v něm určitě najde...
heslovitě vzato: uspokojivě naplněný fabric, uspokojivé známky pohybu, perfektní
zvuk a dynamická show. fakt, že jsou ohm square svým projevem lásky "silnější"
 na živo, je definitivně nevyvratitelný - už proto, že kolorit a pestrost songů je
plně zachována. k tomu si musíte připočíst šmrnc a drive a bezprostřední kontakt,
kvůli kterému vlastně všichni chodíme na tyto akce. přesto řeknu něco, co bych od
sebe samotné nečekala : kdo čekal něco maximálního (což se od ohmů očekávat dá),
asi byl trochu zklamaný. a ač to může znít banálně, bude v tom délka koncertu.
něco málo přes hodinku je totiž dobrý tak na festivaly, ale vzhledem k tomu, jaké
objíždějí metropole, tracklist musí zákonitě obsahovat víc.
jasně, čtyři krásné remixy s vrcholným "born killer" jsou (a záměrně se opakuju)
uspokojivé, ale proč neprojedeme ani celé album? ne, já osobně si nestěžuju - lákalo
by mě třeba jen pár minut s nimi víc, než hodiny něčeho méně nadprůměrného. co ostatní?
na druhou stranu, takovou sestavu takových kvalit člověk aby pohledal. navíc na
nádhernou úvodní minutu smell like home, s kterou si pohrály charlie one a obě
backvokalistky a capella, se bude taky vzpomínat moc hezky :)
kolem a kolem, sečteno a podtrženo, ohm square jsou prostě... perfektní. ač si říká
kdo chce, co chce, široko daleko si získávají kritiky i skeptiky - a v londýně,
lisabonu, vídni apod. jich je vážně dost. takže zapomeňte na pokusy meditace s opakováním
"ohm, ohm, ohm" - zkuste to s opakováním "ohm square". to vás stimuluje mnohem líp...
vesna
foto: strictly blue 
související články:: |
