nechtějte po mě bůhvíjaký rozbor jednotlivých vystoupení. do brodu jsem si jel festival jednoduše užít. a když si tak užíváte, ani se nesnažíte vidět úplně všechno - jen si vybíráte... můžu vám tedy přinést jen jakýsi průřez svých nálad a pocitů, i když za každou cenu se podobným komentářům vyhýbat nebudu.
dorazili jsme do místa činu už v den 0 - tj. ve středu. druhá scéna už byla v podstatě hotová, první, ke které nebyl zatím přístup se dokončovala, na třetí - menší od předešlých - už od odpoledních hodin probíhaly koncerty kapel, které se nevešly do oficiálního programu. stihli jsme zaregistrovat matu hari a jaksi taksi, když se podezřele začaly prohánět mračna. bylo zajímavé pozorovat, jak nižší oblačnost profrčela pod tou vysokou, ale pak už šla veškerá legrace stranou. kolem deváté hodiny se českým brodem prohnala vichřice doprovázená průtrží mračen. celý areál se začal proměňovat v jedno velké bahniště. horší ovšem bylo, že vichřice značně poškodila dvě velké scény. pod tu první fouklo tak, že se začala naklánět a zdálo se, že padne hubou na držku. technici skákali z konstrukcí do bláta, jak jim tak velela zkušenost. pódium se nakonec nepřevrátilo, jen pošouplo, ale značné úhony došla zvuková i světelná aparatura. v podstatě pak musela být celá scéna druhého dne rozebrána a opět smontována na původním místě. no a druhá scéna nedopadla o moc líp.
důsledkem bylo obrovské zpoždění ve čtvrtečním programu, přesuny, zrušení některých koncertů (liquido, jolly joker...). některé kapely hrály pak namísto na první scéně na té nejmenší třetí, která byla bez problémů. stalo se tak, že námi velmi očekávaní a oblíbení pardubičáci vypsaná fixa (objev loňského roku) hráli úplně jindy a úplně jinde, než měli, a jen náhodou jsme je na třetí scéně, kam byli přesunuti z první, nepropásli. vlastně ani nevím, jak dopadli ostravští robsoni, jenž měli toho dne původně vystoupit rovněž na první scéně...
vše ještě ztěžovaly časté a vydatné přeháňky, které dokonaly přeměnu zelené louky v bahenní koupel. diváctvo hledalo azyl v pivních stanech gambrinusu, resp. pod šapitó třetí stage. nakonec však k večeru nastal definitivní obrat k lepšímu: fronta definitivně překročila střední čechy a tak se 24 hodin po vichřici mohli první scénou prohánět support lesbiens, kteří tak otevřeli zdejší program. druhá scéna, poškozená o fous méně, začala už mezi deštěm kolem páté hodiny odpolední prezentací sunshine a následných kurtizán z 25.avenue. znuzeni broděním bahnem jsme se rozhodli zústat chvíli u scény první, kde zůstala travička zelená, zachovaná díky tomu, že pořadatele tu pustili návštěvníky až kolem osmé večer. po mňáze a žďorpu (jo, mňágy bylo kolem požehnaně!) jsme se vydali na průzkum a se štěstím tak narazili na samý začátek výstupu už zmiňované fixy. na hlavní scéně se prozatím proháněly opice a peneři, na druhé např. mrtví kennedyové, či biohazard.
pátek byl úplně o něčem jiném. počasí nádherně letní, program bez sebemenšího skluzu (až do chumbawamby, kterou pořadatelé operativne přesunuli už na osmou, protože kapela měla příliš "brzké" letenky. proplétali jsme se mezi jednotlivými scénami až do momentu, kdy měli na dvojce vystoupit naši oblíbenci - polští hey. nutno dodat - bez jakéhokoliv zaujetí - že se jim koncert opravdu povedl! kladné ohlasy přicházely ze všech stran - od pořadatelů, publicistů i muzikantů z jiných kapel. publikum si vynutilo i přídavek, což u podobně "neznámých" kapel nebylo příliš obvyklé. pro mě absolutní vrchol festivalu, ovšem já v tomhle nebudu asi příliš objektivní, na to je mám moc rád... dobře tu však zahrály i další kapely: november 2nd (kteří doplatili na to, že proti nim hrál kryštof), nebo slovinské kapely elvis jackson, či niowt. za tmy pak hrály především české hvězdy: tata bojs na stage 2, tři sestry a čechomor na jedničce. druhým vrcholem na této scéně po chumbě byli němečtí die happy s martou jandovou v čele.
tahákem posledního dne byli každopádně sluníčko včetně dusilky (tedy aspoň pro mě!). kapela, kterou jsem svého času zbožňoval byla opět tu, i když možná jen na chvilku. také koncerty -123 min., lenky dusilové sólo, anny k. (přesunuté z pátku) nebo slovenských horkýže slíže rozhodně stály za poslech. při koncertu lenky se však na obloze začal naskýtat pohled ne nepodobný tomu středečnímu. vzali jsme tedy nohy na ramena a spěchali do místního jmenovce sídla č.s.s.d. bylo to o fous - nad brodem se vzápětí přehnala zběsilá bouře. naštěstí netrvala dlouho a tak jsme se mohli vrátit zpět za zvuků tiché dohody a vychutnat si závěrečná vystoupení migu 21 a transglobal underground.
v neděli celý areál opět osiřel, zbyly jen hromady bahna a odpadků. pořadatele tak čekala ještě kupa nezáviděníhodné práce. shrňme to: hromada dobré muziky hnané přes špičkovou aparaturu, výborně zorganizovaná akce (s jedinou výhradou - prosím pro příště vymyslet lepší přístupovou cestu do areálu pro případ deště, než tu bahnitou klouzačku s vražedným zúženým průchodem). pochvalu pořadatelé zaslouží především za zachování chladných hlav v krizové situaci. nashle za rok! dudyn foto: dudyn with a little help from my friends
související články:: |