festival rožnovské ejchuchu se konal ve dnech 12. a 13.09.2003 - my jsme
se však zůčastnili pouze druhého dne a z něj vám přinášíme stručný report.
na rožnovské ejchuchu jsme se v sobotu 13.09.2003 vydali
spolu s rouresem, který celý festival obhospodařoval coby mistr zvuku. počasí sice
nebylo ideální - k vidění byla mlha a sem tam i sprchlo, ale to nás -
festivalomilce - nemohlo od našeho záměru odradit. ihned po příjezdu
nezbývalo než žasnout nad dokonalým prostorem vyhrazeným pro tento
festiválek - dvě zelené louky - na jedné stan s čajovou a domek s
výčepem, na druhé podium + danceplac, dostatek prostoru i pro vybudování
stanového městečka - prostě všechno tak akorát - kolem lesy, luhy, louky,
háje. jenom musím říct, že mám pocit (vzhledem ke svému orientačnímu
nesmyslu), že bych toto poněkud zastrčené místo sama jen těžko hledala -
tímto děkujeme rouresovi za dopravu (zabloudili jsme jen jednou :o))
nedá mi to a ještě se vrátím k již zmiňované čajovně -
byla zde tak příjemná atmosféra, že jsem měla nutkání z ní vůbec
neodcházet - dělali skvělý čaj, vařili úúúúžasná vegetariánská jídla (na
plněných plackách se stává postupem času závislá téměř celá naše redakce),
usměvavá obsluha - jedním slovem pohoda. v této čajovně probíhalo
posléze i promítání filmů (např. radhošť - v hlavní roli petr fiala z mňágy a žďorp,
černobílý němý snímek z roku 1921 o životě eskymáků).
okolo šesté začala konečně hudební produkce. jako první
se představila polská skupina wadada. přijeli sice v trošku
okleštěné sestavě čtyř osob místo šesti, ale hráli s takovým nasazením, že kdo
je viděl a slyšel poprvé, nemohl nic poznat. skupina wadada jako nástroje
používá pouze různé bubny, bubínky (jakožto laik v tomto oboru
se omlouvám, že nevím, jak se ten či onen buben jmenuje přesně) a zpěv.
zpívá dámská polovina kapelky, pánové se věnují výhradně práci
rukou (tím myslím bubnování samozřejmě, nic jiného :). jejich afrokubánské
rytmy přijalo publikum s povděkem a jalo se řádně rozhýbávat své zimou
zkřehlé tělesné schránky.
mezitím už na louce s čajovnou rozjeli svoje mašinky
dj´s a bylo možno hodit taneček dle libosti. buď celou dobu, nebo tak
příjemně strávit pauzu mezi zvučením a přípravami další kapely, kterou
byl z prahy doraziv rudovous. tato pětičlenná grupa hraje svou
velmi svéráznou hudbu, jejíž nevšednost je ještě podtržena texty a zpěvem
bubnujícího leadera bonza. pro přibližné přiblížení co že to vlastně
ti s červenými vousy hrají, skladba nástrojů je následující: již
zmíněné bicí, klasicky kytara a basa, dále klarinet a akordeon. tento
skutečně těžko definovatelný styl připomíná místy hospodskou lyriku,
místy je to tak trošku šansón, punk... prostě kdo chce vědět více, musí
si je poslechnout, aby si udělal jakýs obraz.
po desáté hodině začalo přituhovat - teplota vzduchu
klesala prudce dolů a po půlnoci už byla fakt citelná zima. naštěstí byly
po ruce dva způsoby rozmražování ztuhlých údů - buď jste si mohli zatančit
při produkci některé z výše zmiňovaných kapel, nebo nastavit tělo blahodárným
účinkům ohně (obzvláště podrážky poznaly blahodárné účinky ohně... a trvalé :-).
v areálu byly dvě velikánská ohniště, v nichž od setmění hořel
spásný oheň. další na řadě s hudební produkcí byl ondra smeykal se svým
didgeridoo a fujarou. to už jsem ale byla tak paralyzována zimou, že jsem se
starala více o přežití u ohně, než o kulturu. ještě horší to bylo při výstupu
polské skupiny czerwie, kdy už jsem jen opékala podrážky svých
bot a pospávala u ohniště. probrala jsem se až když ustaly veškeré hudební
produkce a u ohniště propukl menší bubínkářský jam.
alča & malina
párty uspořádaná pod záminkou oslavy vzniku občanského sdružení
roots & culture proběhla v rožnově po radhoštěm v prostorách bývalé
střelnice za lehce předpodzimní atmosféry.
páteční program, pro návštěvníky takřka grátis, sestával z několika
projekcí (rockers, monty pythonův smysl života...) a neorganizovaného
bubnování.
ten sobotní započal za poměrně nízké účasti diváků v místní hangárové
čajovně (co jiného by člověk mohl čekat pod názvem hadgia bar?)
promítáním dvou vynikajících filmů.
první z nich si jistě zaslouží jisté pozastavení. jedná se o čtyřicetiminutový
snímek z roku 2001 - "romanci o slivovici a kamení" s názvem
radhošť. film, ve kterém je vše z kořeňa na hlavu postavené,
pojednává o cestě otce (petr fiala) s dětmi za dědou kolmačkou na hory.
ten je postupně vtáhne do světa radhošťského podhoří, mezi lulkyně, dědka
mikulenku hledajícího strom, ze kterého poteče ta nejlepší
slivovice, hledače zbojnického pokladu, který nesmí ani slova promluvit a čerta
stavějícího na hoře mohylu z kamení až do nebe vysokou, by
mohl boha odprosit.
milý úsměvný příběh je veden po kolmačkou namalovaných turistických
značkách a zakončen nalezením všeho, co bylo v příběhu hledáno. film byl
natočen dle scénáře marka epstejna režisérem tomášem doruškou.
druhým filmem byl první novodobý dokument na nook - člověk primitivní z let
1919 - 1921 pojednávající o životě eskymáků za polárním kruhem.
krom všudypřítomného dunění bubnů byly dále ke slyšení vystoupení několika kapel.
první z nich - polští wadada sestávající z bubnů,
bubeníků a zpěvaček provázeli svou hrou chladný sobotní soumrak. diváci skotačili
před starým vojenským stanem sloužícím jako pódium (což byl
jistě skvělý nápad, hudebníci byli jaksi na dosah ruky, leč mizerné zářivkové
osvětlení, z části namířené mezi diváky, znemožňovalo
fotografování, tedy alespoň fotografování méně kvalitními přístroji, kupříkladu
tím mým) na chytlavé rytmy a zpívané melodie, škoda jen, že kapela nedisponovala žádným melodickým nástrojem.
jako další vystoupil pražský šraml rudovous. pokud vás, stejně tak jako mě,
zajímá co to vlastně šraml znamená, podělím se s vámi o definici
slovníku cizích slov, který říká, že "šraml = malý smyčcový orchestr,
malý orchestr nižší úrovně", s čímž jsem se nespokojil a po
krátkém hledání na internetu jsem na stránkách českého rozhlasu nalezl pojednání michala
novotného:
nejprve přesný význam slova šraml: "někdejší smyčcový soubor s doprovodem
tahací harmoniky a kytary... podobný soubor vůbec", tolik
slovník spisovného jazyka českého. a v encyklopedii universum se dočteme, že
jde také o druh zábavné a taneční hudby. ani slovník, ani
encyklopedie neuvádějí to, co určitě cítím nejen já, že totiž slovo šraml
stejně jako výraz kutálka dnes slouží jako synonymum pro kapelu
nevalné úrovně. původně opravdu šlo o druh zábavné a taneční hudby, takové
hudby, jakou ve vídni provozoval od roku 1877 schrammel-quartet,
který vedli johann a josef schrammelovi. ten kvartet hrál k tanci v obsazení
dvoje housle, klarinet nebo tahací harmonika a kytara. později
se podle jména této skupiny začalo všem malým skupinám hrajícím k tanci
říkat šraml, a ani nemuseli mít přesně stejně obsazení jako původní
schrammel-quartet. a protože tyto skupiny hrající po kavárnách, při takzvaných
čajích a podobných příležitostech kvalitou nevynikaly, stalo
se slovo šraml synonymem pro kapely špatné.
nuže zpět ke kapele. ve složení kytara, basa, bicí (za nimi seděl poměrně
netradičně zpěvák), klarinet a akordeon ("tahací nástroj tuto
patřil tuším ke kapele tři sestry") zahráli množství skočných písní,
místy lehce do ska, místy trochu rock´n´roll a tak všelijak podobně.
nejvíce jsem však ocenil znělku seriálu profesionálové, ta byla, klobouk
dolů, opravdu skvěle zahraná. jejich vystoupení bylo provázeno
videoprojekcí a živými klipy.
výborný byl též ondřej smejkal (ex wooden toys) hrající na didgeridoo.
musím se však přiznat, že rytmický zvuk tohoto nástroje jsem
neposlech na dlouho.
na plácku před čajovnou pak pouštěli dýdžejové všelikou hudbu, kol ohně
se bubnovalo a vůbec bylo obzvláště dobře.
bude-li se kdy tato vypečená akce opakovat, jistě ji
navštivte - nebudete zklamáni. krysa
foto: alča & adam 
související články:: |
