koncert se nečekaně rozrostl o předkapelu glayzy. "proč proboha?" ptala jsem se rozčileně?
co mají glayzy společného s hudbou duende? s kolegou volejníkem jsme na to zřejmě kápli:
nebýt krásného plakátu (s fotografií loutky francouzské sochařky petry werlé), který
jsem zahlédla při setkání kytaristů, tak se na duende nevydám. a jak dostat do
klubu nějaké lidi, když tušíte, že bude zase poloprázdno? pořídíte si jako support
místní tahák. v tomto případě se to sice nakonec minulo účinkem, protože spolu s kapelou
z pódia odešli i diváci z hlediště, ale aspoň to zkusili. templ za to totiž opravdu nemůže.
přivykli jsme si, že nám nikdo nic nového dobrého nepřiveze. chodíme na to svoje, nebo
ani na to ne, jsme tuto sezónu líní jak vši a necháme se odradit jedním nezdarem. co kdybychom
pro změnu zase zkusili věřit v klubovou scénu a sem tam to riskli?
duende je důvod proč. hrstka, která v klubu zůstala, byla účastna jednomu z vrcholů
sezóny. zavzpomínali jsme na vytržení z please the trees, eggnoise apod... kde se tu vzali?
je to zcela nový projekt. zkompletovali se v dubnu, přes léto nahrávali, v říjnu křtili
a teď obráží republiku. nabízejí víc, než je na jednu kapelu zvykem a mohli by klidně
sklidit úspěch i v komerčním sektoru. začněme zpěvačkou: gruzinská ketevan tughushi je
rozkošná. zná přesnou míru pro výrazový pohyb, aby vás pro skladbu nadchla, umí se
krásně usmívat i rozesmutnit, je citlivá a má nádherný hlas. její koncovky a dýchání
mi připomnělo skye, mnohé její polohy emilii simon, z fleku by mohla spolupracovat se
zero 7. hudba duende je celkově příjemně tu downtempová, tu latinsky roztančená... vychází
to i z dobré volby nástrojových kombinací. celý projekt vede tomislav zvardon, který
píše většinu skladeb a hlavně panuje několika kvalitním kytarám. když vezme do ruky
akustiku, dechař vezme pro změnu saxofon nebo jiný ze svých zázraků s klapkama a žánrově
se opravdu pohybují na půdě latinky, s veškerou grácií. když vezme elektriku, dechař vytáhne
takové hračky jako jsou wx5 – typ synth trubky s breath controlorem na nějaké bázi. těmhle
věcem nerozumím, pan jan karez naopak navýsost ano. a to jsem pak podivovala nad tím, že
se pouští až tak daleko za hraniční linky moderního nebo synth-jazzu, aniž by jim cokoli
bránilo plynule dojít obloukem až k popovému ploužáku. konečně za bicími sedí syn jaromíra helešice,
marian petržela, a basu obstarává výrazná žena eva holická. přijeli v podstatě představit materiál
z alba new words in dictionary a já se o něm ráda rozpovídám více zde.
kdo chce poznat kapelu zblízka a ověřit si, zda jsou opravdu tak skvělí, jak říkám, může
si mj. shlédnout videjka z pořadu noc s andělem. dočtete se tam zároveň co přesně
znamená jejich název. radost se jim daří předávat i přes obrazovky.
vesna 
související články:: |
