na pódium přeplněného ostravského klubu boomerang přesně ve čtvrt na 9 bez představení, bez
uvítání předskočil václav havelka alias selffbrush. jeho příjemné alternativní
písničkářství bohužel bavící se publikum moc nezaujalo, takže ze zadních řad jsem slyšel spíše rozhovory kolemstojících, než jeho zpěv a kytaru. u jeho písní jsem cítil vliv např. becka
či toma waitse a podobnost s nynější  tvorbou třeba amose lee nebo damiena rice. celé vystoupení
vyznělo nějak do ztracena, při posledním kusu zapl automatického bubeníka, což dodalo písni jiný
rozměr a krapet více zaujalo přihlížející. těžká, přetěžká jsou role předskokanů...
21.10 to začalo. priessnitz spustili počátečním songem nové desky stereo a jaromír
švejdík poté oznámil, že budou chvíli zkoušet nový písničky. natěšené publikum, obvykle
přijímající s nelibosti věci z nových desek, tuto skutečnost naopak přijalo docela dobře.
tak jsme za celý večer mohli v podstatě slyšet stereo celé. nové skladby do repertoáru výborně
zapadají a jako celek s promíchanými peckami se mi jevil playlist vyvážený a vkusně vybraný.
samozřejmě že došlo na největší hity jako havran, děláže (kdy refrén zpívalo
jen publikum), či nesmrtelné sny a hlavně věci z desky nebel, která je zřejmě v očích
fanoušků jedna z nej. humorné byly švejdíkovy průpovídky, sice ne časté, ale trefné.
jako třeba: "vašek vám prodá cédéčka. hlavně svoje. je to velmi příjemný hoch..." - čímž
reagoval na prodej cd za scénou. nebo uvedení songu jezero, kterou dedikoval
všem živým a mrtvým.
jako pro mne zajímavé momenty koncertu bych jmenoval tyto: silný konec u seanční písně
hvězda, kdy to švejdík opravdu hodně prožíval. provedení mé oblíbené stereácke larisa
bylo naprosto jiné, jakoby zazpívané v jiné tónině. asi nejtvrdší věc tvorby priessnitz,
tanečnice, zde byla zahraná snad ještě tvrději, že více už to ani nejde - opět hodně
silné. vrchol v odlišnosti od originálu byl asi v písni ráno. její bluesovo-jazzové táhlé
provedení bylo naprosto vynikající. konec hlavního bloku koncertu si zanotoval celý  klub při
nebelovské nebolí a perfektní hlava. v boomerangu se pak nedá nikam moc z pódia
zmizet, proto švejdík opět pobavil slovy "není kam utíkat, leda za vaškem..." :) a začly
přídavky. krásná pomalá mimosezóna jen s kytarou, několik nových a klasický závěr
dotkni se mě, divoká a chladná (kterou lidi znají spíše pod názvem jaro)
a sny, kdy s rukama nahoře zpíval naprosto celý klub. deset minut před jedenáctou byl konec. trochu mi
chybělo dávné postupné odcházení jednotlivých hudebníků ze scény, ale všechno mít nemůžu.
koncert se mi hodně líbil, priessnitz jezdili do ostravy spíše do parníku, v boomerangu byla ale
určitě lepší atmosféra. zvuk v klubu byl dobrý, spíše mě štvalo špatné osvětlení, kdy se skoro
vůbec nedalo fotit (viz fotoreport). když srovnám koncert s vystoupením na
letošních
coloursech, tak tam mne mrzelo, že nezazněly nové věci, což je ale u takových
akcí zjevné a lidi kvitovali klasiku. absence kláves mi v klubovém provedení písní
ani nechyběla - zde to bylo opravdu vyvážené, kapela si koncert užila a lidi okolo
rozhodně taky.
playlist ::
- v parku (stereo)
- jan (stereo)
- střepy (stereo)
- havran (seance)
- děláže (potichu?)
- hvězda (seance)
- království (seance)
- stereo (stereo)
- jezero (stereo)
- larisa (stereo)
- tanečnice (hexe)
- malej chlapec (zero)
- drahá (zero)
- ráno (zero)
- nebolí (nebel)
- hlava (nebel)
- mimosezóna (stereo)
- anděl (stereo)
- out (stereo)
- dotkni se mě (nebel)
- divoká a chladná (nebel)
- sny (freiwaldau)
trembi
foto: trembi 
související články:: |
