ti, kteří klaustrofobně a bez zájmu prchli a mazaně dobyli rodnou zemičku ze zámoří, se dneska objevují v každém možném médiu, nejlépe opakovaně. možná je to jen potvrzením toho, jak jsou dobří. možná je to jasný důsledek jasných změn. už je znají všichni. sunshine udělali prý logický vývojový krok a stali se přístupnějšími. nelze jim upírat právo na group-genezi a snad bude jejich vstřícnost oceněná úměrným vzrůstem kvalitního publika, ale názory na novou desku se od pochval koncertů vzdalují. několik dní před oficiálním vydání alba dali na svůj web informaci, že je na myspace.com/sunshinetrash k dispozici do 25.03. večer kompletně celý dreamer, tj. 11 písní. po prvním poslechu jsem si myslela, že je chyba ve mně. ona je někde mezi nebem a zemí. většina prvotních komentářů byla negativní. stálí přívrženci se melodramaticky rozpovídávali o tom, co milovali, a já se cítila zhrzená stejně jako oni. měsíce dopředu varovali, že přijdou změny, ale nepomohlo to. kay sice tvrdí, že hraje na kytaru pořád stejně a pořád stejně zpívá, ale slyšet je to trošku jinak. okatá témata, "popové" refrény, stavba skladby jako u stovek jiných ostrovních hard-kytarovek, podivné synťáky v pozadí... poznáte je, ale zaváháte. nebo zaváhali oni.

pilotní singl udržuje iluzi pokračování moonshower and razorblades, ale je to jen můstek pro přechod. nepřišli o to, co je nejhloub, nicméně místo přehlednějšího zvuku bych se mnohem raději nechala nadále ohlušovat třískajícími kytarami a přejet afektem, jaký jim na poslech vybudoval "ksicht", o kterém kay kdysi vyprávěl. v jeho očích se ale ničemu nezpronevěřili. pokud jde o králičí ksicht, tohle se povedlo. zajímá je, kdo je jako anonymní králíky donutí být poslušnými. můžete hádat. ale pojďme k věci: na živo byli jednou z nejúdernějších kapel vůbec. platí to ještě? nebo budeme odcházet z pocitem, že jsou "tak nějak jednodušší"? a co na to zelený raul? a co na to tleskač?

blink::