mnoho z diváků, kteří přišli na páteční kopřivnický koncert
visacího zámku, nebylo ještě na světě, když "visáči" začínali hrát. z toho
lze usoudit za prvé: že visací zámek je stále v kurzu i mezi mladšími generacemi,
a za druhé: že punk´s ještě stále not dead. a to je dobře... moc dobře...
nora se skoro úplně zalidnila punkery-nepunkery obou
pohlaví a koncert s menším zpožděním začal. publikum se vůbec nepotřebovalo
osmělovat a hned s prvními tóny se vrhlo do tance. "visáči" v čele se
zpěvákem janem haubertem mají i přes svůj zdaleka už ne pubertální věk
energie na rozdávání. tedy alespoň co se hudby týče. jejich současné
koncerty si jistě v ničem nezadají s těmi před dvaceti lety. nepodléhají
žádným novým vlivům, hrají pořád všechny své pecky (i ty nejstarší).
ve svých textech si s humorem sobě vlastním tropí
žerty ze všeho možného, bez milosti si berou na paškál politiku, nadčasová
satira je skrytá do zdánlivě jednoduchých písňových aranžmá, jež jsou punku
tak vlastní. pánové z visacího zámku ještě nepřestali brát
život s humorem a nadhledem, a tak jsou jejich písně stále plné dvojsmyslů a parodií.
hudba je živá, živelná, energická, melodická a publiku svou jednoduchostí
(v níž je síla) krásně snadno přístupná.
skladby jako noviny, vítězství, mír a klid nebo
hymna šibeničních bratří jsou
zároveň zajímavým nejen politickým průřezem uplynulými dvaceti lety.
zazněla samozřejmě i legendární a téměř zlidovělá píseň traktor.
koncert se opravdu vydařil, diváci řvali nadšením. rozešli se spokojeni,
bez jakýchkoli výtržností nebo incidentů. alča
foto: dudyn 
související články:: |
