jak už jsme psali v pozvánkách (a strictly blue to připomene ještě jednou o kousek níže), téma květnového ladí neladí bylo celé o vtipnosti. obě zúčastněné kapely tomuto tématu odpovídaly, protože - každá jiným způsobem a v jiné míře - vtipné jsou. alespoň dle mého názoru...
vltava je vtipná svým roztomily dětským způsobem. i když možná tento dětský styl se týká spíše starších desek a vtip těch novějších je trochu v něčem jiném, ovšem nevytrácí se. hudebně je to ovšem taky zajímavé. uvažoval jsem co je to vlastně za styl... jak jednoduché to mají třeba poláci, kteří všemu, co je tvrdší než maryla rodowicz, říkají "rokendrol". dokud se však u nás nezavede takový jednotný výraz (bigbít by se nehodil?), bude se muset škatulkovat. no a pochopil jsem to u koncertní verze kapitána pejska. vltava je vlastne jazzrocková,nebo možná spíš jazzpoprocková kapelka. přičemž tyto tři styly kombinuje dle potřeby. ve fabricu předvedli poměrně vyrovnanou kolekci starších a novějších písní, což je po best of albu celkem pochopitelné. pohoda však byla nečekaně narušena.
asi poprvé se na ladí stalo, že neladilo. přesněji: v jednu chvíli začalo cosi pískat a následující píseň opilá kráska vltava přerušila po pár taktech. robert nebřenský to omlouval závislostí na kvalitním odposlechu, a pak také důležitostí co nejlepšího zvuku vzhledem k televiznímu záznamu. myslel jsem si, že kecá a jen chce, abych slyšel celou produkci a mohl se v klidu vyčůrat, ale když pak za neustávajícího pískotu aparátu pokračovali, bylo vidět v jejich zkřivených tvářích, že některé z nich nepříjemný zvuk opravdu bolí. možná si mohl robert odpustit poznámky na toto téma, ušetřil by se tak odpálkování petrem fialou, že od toho měli svého vlastního zvukaře, který to nezvlád´.
chiki-liki-tu-a je vlastně punková kapela jako řemen, a to bez kohoutů, účesů typu sex pistols, rozedraného šatstva, cvočků a podobných klišovitých pomůcek některých kapel. styl oblékání, produkce a vystupování je nekonformní a k tomu hudební palba hlava nehlava plus ujeté texty. milé překvapení tahle partička...
dudyn
(ale ještě se neloučím. na debatu je tu sice strictly blue, ale mi to stejně nedá..., takže mu do toho budu průběžnými vstupy trochu kecat)
povinnou součástí každého koncertu je debata hudebníků s kritiky, tentokráte na téma "vtipnější vyhrává" a za účasti následujících pozvaných hostí - jana kománková (radio 1), pavel kučera (show!), luděk staněk (show!) a ze slovenska daniel baláž (rádio rock fm). výběr kritiků opět předurčil styl debaty, který se (stejně jako minule) nesl v silně konfrontační atmosféře.
hned na úvod musím poznamenat, že mám mírné potíže debatu hodnotit a omezím se raději na postřehy než nějakou hlubokou studii. když si totiž chci vybavit průběh diskuse, nějaké stěžejní myšlenky, zajímavé názory či komentáře, moc mi toho na mysl nepřijde. nevím do jaké míry v tom hraje má spotřeba produktu z nošovické továrny, ale z odstupem času mám více pocit, že "radek" je v tom nevině a debata byla takříkajíc o ničem.
vstup 1: moje řeč...
téma o vtipnosti kapel se zvrhlo v subjektivní hodnocení hudebních kritiků, kterým humor daných kapel nesedl a nemají ochotu zkoumat, proč jiným naopak vyhovuje. takže si robert nebřenský ze skupiny vltava vyslechl, jak křečovitě vtipní se snaží být, že jsou zvířátkovou kapelou a jak prvoplánově oslovují generaci třicátníků. obdobných komentářů se dočkali i členové skupiny chiki-liki-tu-a.
vstup 2: zásadovost jany kománkové je bezbřehá. zatímco při koncertě (minimálně pokud se jedná o vltavu) vypadala, že se celkem baví, tak hned v úvodu debaty právě vltavu setřela slovy o nesmyslnosti jejich existence. ovšem je docela možné, že pohupování do rytmu bylo zcela bezděčné a ani si ho sama neuvědomovala... to pavlu kučerovi bych tuhle výmluvu nevěřil.
jakýmsi výkřikem do prázdna je pak oblíbený a pochopitelný argument kapel o tom, že "...já hraji hudbu sobě pro radost, pokud se to líbí dalším, jsem ještě více spokojen a koho to prudí, ať poslouchá něco jiného". na to se však kritici jen ironicky ušklíbají. z tohoto pohledu mi přijde debata (opět!) dramaturgicky nezvládnutá, když veškeré osazenstvo tvoří nepřátelsky naladění novináři a chybí zde pozitivně naladěná protistrana z jejich řad.
vstup 2: vzpomeňme zde světlou památku petra korála (to je ten, jenž tu v prvním dílu snad jako jediný vypadal rozumně a poměrně rovnoměrně rozdával pro a proti...) z rocku & popa, kterého jeho bývalá kolegyně z redakce j.k. nemilosrdně sejmula řka, že lidi jako on jsou špatnými kritiky, neb píší pouze kladné recenze, hledaje na všem něco dobrého... zajímavá myšlenka. děvčico neščastná, co si si to zase vymyslela?!? ty bys mě úplně otrávila!
stále více se taky vytrácí smysl kolemsedícího publika, které jednak nikdo nevybízí k reakcím, ale při sledování průběhu večera o to ani nikdo nestojí. publikum pak vytváří pouze masu sedících figurín, které zaplňují prostor. a ten občasný smích způsobený zakopnutím diváka o televizní techniku by se jistě dal studiově domíchat...
vstup 3: že by strach z vymknutí se po priessnitzu a zóně a?
význam pro skupinu pak z těchto debat (kromě vedlejšího účinku - zviditelnění v televizi) přináší výzdobu zkušeben. není to poprvé, co si členové po skončení pořadu odnášejí výroky kritiků rozlepené na plakátech lemující stěny klubu. i já jsem jeden pomáhal kytaristovi skupiny chiki-liki-tu-a sundávat…
vstup 4: howg strictly blue
související články:: |