na divadle je krásná nejen jeho samotná existence, ale také nepřeberné
množství forem, v nichž přebývá. pamatuji si na svá předrevoluční školní léta, kdy jsem pod
pojmem divadlo chápal téměř výhradně kamennou budovu na opavském náměstí, kam se chodilo
masově a více méně z donucení na představení, která mi nic neříkala. jistěže v tom byl
především můj mladický vzdor podvolit se vůli dospělých, ale pravdou také je, že jsem si
moc vybírat nemohl. o kráse divadla jsem se na vlastní kůži přesvědčil až mnohem později a za
trochu jiných okolností. a tak bych chtěl vyzvat všechny, kteří jsou i dnes znechuceni
nedobrovolnými výpravami za divadelní kulturou, sešněrováni v nepohodlném oděvu, aby se
nevzdávali a svou cestu k divadlu dál trpělivě hledali.
jednou z možností, jak shlédnout divadlo v trochu jiném kabátě, byl
další ročník přehlídky amatérských divadel maják 2003, pořádaný klubem atlantik za
finanční podpory statutárního města ostravy. v průběhu čtyřdenního maratónu (05.05.2003 - 09.05.2003)
se na jevištích ostravských divadel nebo v alternativních prostorách představilo celkem
18 divadelních souborů především z oblasti severní moravy.
přehlídku zahájilo pražské divadlo vizita, jehož hlavními protagonisty
jsou jaroslav dušek a martin zbrožek. za léta své existence si vizita našla své skalní
příznivce (můj kamarád navštěvuje takřka všechna jejich představení) a noví přibývají,
za což vděčí především mediální známostí obou jejich aktérů (společně uvádějí českého
lva). představení divadla jsou postaveny výhradně na improvizaci a tudíž je možné (ba
dokonce vhodné) navštívit představení vícekrát. mozkem improvizace je dušek, který se
svou nebývalou slovní zásobou a schopností hledat až šokující souvislosti určuje
tempo a vtip představení. zbrožkova zpravidla temná hra na klavír a housle duškovy
asociace dochucuje a dodává jim plastičnosti. jeho smysl pro vygenerování či umocnění
humorné zápletky také nezůstává bez povšimnutí. výsledkem bývá obvykle smích diváka,
který dokáže i bolet. tentokráte však dychtivé publikum, které do posledního místa
zaplnilo jeviště divadla petra bezruče, nezastihlo oba účinkující v nejlepší formě.
představení bylo místy dýchavičné a etudy se pro nedostatek nápadů nejednou
ztrácely v pohybových kreacích (i když skvěle odvedených) duška. z vlastní dřívější
zkušeností vím, že to pánové dušek & zbrožek umí pořádně rozbalit, a tak si na vizitu
zajdu s chutí příště zas.
kromě vizity jsem měl možnost shlédnout ještě představení souboru
dividlo (ostrava) a dekadentního divadla beruška (hranice na moravě) v klubu telepace.
ostravské dividlo funguje v podstatě jako zájmový kroužek při domu
dětí a mládeže v ostravě-mariánských horách a sdružuje několik oddílů od nejmladších
(5 let) až po studenty vysokých škol. dividlem prošla také ne jedna herecká či jinak
známá osobnost. jen namátkou: markéta viktorová, nikola birklenová (obě herečky divadla
petra bezruče), vladimír polák (herec ndms), aleš juchelka (moderátor čt) a další. na
přehlídce se představil starší soubor dividla bráškové s představením postel. jak se
praví v jednom známém českém filmu: "muž a žena jsou dva různý živočišný druhy". také
bráškové pro své představení zvolili téma rozdílnosti a vzájemného soužití muže a ženy.
nabídnutý pohled ztvárněný několika etudami byl však s ohledem na košatost tématu
poněkud jednostranný (převažující hádky partnerů). stejně tak neverbálně zahraných
situací bylo na můj vkus příliš mnoho. snad za to mohla nevyrovnanost souboru co do
počtu chlapců a dívek.
dekadentní divadlo beruška stejně jako vizita pracuje s improvizací a také
toto divadlo má zejména ve zdejším regionu okruh svých stálých fanoušků. beruška
vznikla z aktivy dvou jejich stálých členů petr marka a jiřího nebeského již v roce
1991. hodně jsem o této partičce slyšel a byl jsem na ně patřičně zvědavý. možná že
až příliš, což se nakonec odrazilo na mých pocitech po představení. začátek byl hodně
rozpačitý a zřetelně se na něm podepsala nervozita všech tří aktérů. po chvíli však
dění na jevišti přeci jen nabralo obrátky a spolu s tím i v hledišti přibývalo smíchu.
spolupráce při improvizaci byla omezena především na zkušeného marka a nebeského.
třetí z nich, prokop holoubek, více méně nestíhal v plynoucím improvizovaném světě
své nápady prezentovat a někdy dokonce kolegy brzdil "v rozletu". bylo patrné, že se
má ještě co učit. mezi zajímavé patřil živý hudební doprovod tvořený netradičním
spojením elektrické baskytary a houslí. v podání performerů sehrál v představení
rozhodně pozitivní úlohu. stejně jako u vizity i zde platí, že daní za improvizaci
na jevišti jsou představení různé kvality. to je potřeba mít před a po každém
představení tohoto typu na paměti.
v rozbouřených vodách ostravského kulturního dění upozornil
maják 2003 na existenci členité pevniny, kde bují svébytný život divadelních
nadšenců amatérů. návštěvnost podobných akcí však svědčí o nevelkém zájmu širší
veřejnosti. domnívám se, že i když kvalita představení na podobných
přehlídkách a festivalech může značně kolísat, stojí za to alespoň některá z nich
vidět. nejenže člověk může v často nepřehledné spleti inscenací shlédnout zajímavé
divadelní tvary, ale také proto, že amatéři dělají divadlo především z čistého
nadšení a lásky k němu, což je potřeba ocenit. bangabasawa 
|
