spolupráce mezi muzikanty je náhodou docela fajn věc. kdekdo si dneska vypomůže při
nahrávání desky (no, dušan neuwerth pomáhá všem), kdekdo hraje ve více kapelách najednou.
taneční remixy kamarádů u nás lítají jako na běžícím páse, všichni si navzájem ochotně
předskakujou a hostují na koncertech. sem tam si i stoupnou za zvukařský pultík sunshine,
jako šmity z roe-deer. ale úplně z jednoho města nejsou. z klubu možná, jenže roxy sešlost
je zase trošku o něčem jiném. kdyby to prováděl tábor, koukali byste na pódium najednou
na kaye a pačesáče vojtka. kdyby litvínov (a to by byla vůbec moc velká švanda) usmívaly
by se na vás svaly martina maxy a manekýnka iva frühlingová s es-luneťáky jako chlapeckým
sborem v pozadí. v lokalitě původu ale naštěstí zatím drží prim brno.
rok po vzniku tara fuki a pět let, po té, co se dal dohromady chorchestr spojilo rodné
hnízdo indies records všechny svoje síly a vyplivlo z jejich členů stmelený asyl act.
hudebně se tahle hraje-celé-město kapela pohybuje kdesi mezi jungle, breakbeatem,
triphopem s malými výlety ke klasickému zvuku kontrabasu a violoncella doroty barové
(půlka tara fuki). občas vám o ouško možná zavadí i něco zavánějící nujazzem,
podkresleným v podstatě nerušivou kytarou. zmatenou souhru zvuků a všelijakých kombinací
hudebních škatulek ještě o něco málo umocňují texty v jazyce mateřském. o ty se střídavě
postaral kapelník jiří starý a jedna z vokaliskem, petra drahanská.
asyl act se letos povedlo na kapka records (hezoučký návrat k druhé desce tara fuki
tzn. kapce) vydat desetipísničkový debut houpačka, pokřtěný monikou načevou. a ačkoliv
se letos jakákoliv andělská (a vlastně i almácká) soška na poli taneční hudby brnu vyhnula
obloukem, s melancholickým, trochu depkoidním elektropopem kapelky se máte v boomerangu
na co těšit. snad to s nimi na koncertě nedopadne jako s noise cut a povede se jim
nepříjemný šuplík matlala-patlala rozbíječů zvuků a kombinací všeho v elektronice
možného překročit minimálně stejně jako ve studiu.
ludva
|