na práci reportérky miluju tu možnost přinášet lidem dobré zprávy. a pokud se vám
stýská po festivalech, není vám po vůli, jak škaredě nás, místní, ošidil
febiofest, a nemůžete se dočkat léta pro jeho bohatý program, čtěte: mám pro vás
úžasnou novinu!
můžete shlédnout na 50 filmových klenotů během pěti dní. sympatické, viďte? když
zjistíte, že akreditace stojí příjemných 450,- a že na reklamním letáku upozorňují
na prvotřídní atmosféru a pivo, musíte se začít usmívat. a přidejte si k tomu
výbornou hudební dramaturgii koncertní části festivalu a radujte se!
osmý ročník kina na hranici je pečlivě vyváženým a kvalitním programem
ještě o dost slibnější, než by bylo nutné k jásotu. krátkometrážní skvosty, retrospektivy,
to nejlepší a nejumělečtější z polského filmu posledních let, archivní kousky z historie
"erotických" snímků, novinky nejen českého plátna, šílení i štěstí... já osobně z filmové
přehlídky okomentuju jediné: neobyčejný nápad spojit živou hudební improvizaci s němým,
silně emotivním starým filmem (mnozí teď možná vzpomenou na metropolis). měla jsem
to štěstí prožít si detektivní grotesku z 20.let kot i kanarek s dramatickým
podkresem geniální polské elektro-grupy oxy.gen, a na něco takového jako
jsou gramce se smyčci během noci v zámku hrůzy se v životě nedá zapomenout. tentokrát
půjde o film erotikon gustava machatého z roku 1929.
já se teď chci ale rozepsat spíše o doprovodné části: výstavy, semináře, koncerty
a underground. první zahajovací den je slušně nabitý a náročný, takže večer
možná leckdo uvítá stodolně profláknuté praskání rosti petříka: pravá vynilová
diskoška květinových a revolučních let - tomu se říká aktivní odpočinek. lákavější
mi ale přijde čtvrteční večer - název projekcí hovoří za vše: "skrytý půvab českého videoklipu".
a v pátek se už jede ve velkém. moimir papalescu a jeho nihilisti loni zklamali
odstoupením z colours, a ostravě to vynahrazovali podzimním koncertem, o kterém
se bude ještě dlouho mluvit. svým debutem analoge vodoo doslova ochromili kritiky
postupně celého starého kontinentu, a v jejich "pokleslé dekadentní" image se zračí
new wave, punková hrubost i dost nevtíravá elektronika. vdechli rytmus u nás mrtvému
stylu electroclash. sami tvrdí, že se cítí být součástí taneční scény stejně intenzivně
jako součástí intergalaktické federace. bez komentáře. v nezměněné, naostřené
podobě a jako uctívaní alternativci udělaj z pátku sobotu, ani nemrknete...
a v sobotu se chystá něco, co přednáším s obzvlášť nezměrným potěšením: vzpomenete
si ještě na hudbu z filmu nuda v brně? "všechno se stane dneska v noci..." táhlé
záběry na zašedlá nebesa, do toho charismatický hlas krajča a v pozadí jemné
melodie a šansony, které bystřejší museli zaujmout. dalo mi práci zjistit, co to
hrálo. eliščina malá tíseň. jinak řečeno kapela jana budaře, který
se teď prezentuje lva jako poťouchlý trubadúr. vážně umí další. v jeho písních
tísně se toho odehrává neskutečně mnoho. zpověď v textech, zhmotněný stesk a smutek,
nostalgie, barová harmonie ušoulaných promarněných dnů, šansony i tesklivé hitovky.
od všeho trošku - slza sem, slza tam. hodí se zmínit, že reporty z jejich ojedinělých
koncertů vyznívají nadšeně a pochvalně. a ono se nevyplatí čekat dalších pár let,
než zase přijedou na severní moravu!
no a aby si přišli na svý všichni, ještě později v noci je na programu jazz jak
řemen: saxofonista, polský jazzový mág mikołaj trzaszka, který si rád zakládá
kapely, přijede se svou novou formací ulisses IV.
takže co večer, to jiný šálek čaje. různorodost hudební části vkusně podtrhuje
pestrost celého festivalu, za kterou patří organizátorům dík. konečně zase dostaneme
dost prostoru kulturně se vyžít. a snad jen rada na závěr: vzhledem k vysokému
počtu prodaných akreditací a jejich upřednostnění v případě překročení kapacity
koncertních sálů bych doporučila pořídit si lístky co nejdřív. artu zdar!
blink::
festivaly na hranici:: www.festivalynahranici.cz
vesna
související články:: |