s barvami je to těžké - pořadatelé rok od roku zvedají laťku kvality
návštěvnického komfortu i dramaturgie, takže od letošního ročníku jsem
minimálně já čekal zase alespoň o malinko více, než od loňského...
první večer - čtvrteční - jsem měl možnost shlédnout pouze část
koncertu tata boys s ahn trio a ostravské evolution dejavu. první
zmínění zahráli precizní koncert, který jistě potěšil všechny fanoušky
taťkových kluků. e.d., mix taneční muziky a všelikých nástrojů
perkusních, zahráli na menší scéně určené českým kapelkám, ansámbl
nebyl příliš kvalitně nazvučen, valná část rytmiky se po většinu
koncertu ztrácela za dunícími elektronickými smyčkami. jako vždy se
samozřejmě našlo množství tancechtivých zájemců o rychlé skákavé
rytmy, nic hlubšího ani zajímavějšího však kapela nenabídla. milovníci
kvalitní muziky mohli být zklamání chudými texty nebo rozpačitým
projevem frontmana, který svými četnými pokřiky "pojďte s náma nahoru"
vzbuzoval spíše úsměv. na klubové scéně působí kapela jistěji a věrohodněji.
páteční den jsem započal koncertem mako mako - směsicí beat boxu,
gospelových zpěvů, melodických vokálů a basové linky. vskutku zajímavý
hudební počin, který jistě stál za povšimnutí. program pokračoval
dilematem vypsaná fixa versus už jsme doma. nakonec zvítězili ujd,
jejich koncert byl výborný, energický, odehraný naplno. na stejném
pódiu, ale o tři a půl hodiny později, vystoupil tomáš kočko s orchestrem.
jejich vystoupení bylo, jak už je u tohoto ansáblu zvykem,
rovněž velice kvalitní. škoda jen, že po třech letech vystupování s deskou poplór nehrají žádné nové písně.
žádná z festivalových hvězd, které koncertovaly v podvečer nezaujala
tak mocně, jako asian dub foundation. pokud vzpomínáte na
dramaturgický "krok stranou" jednoho z předchozích ročníků, kdy tato
kapela hrála na malém hradním pódiu, letošní koncert byl
nesrovnatelný. na scéně v podhradí to vřelo dunivými tanečními rytmy a nápaditými
rify. výběr skladeb byl výtečný, zazněly jak aktuální
kousky z alba punkara, tak kousky starší, včetně kultovního fly over.
jedním sloven nářez, pro mne jednoznačně vystoupení číslo jedna celého
festivalu.
sobotní program jsem započal koncertem brněnských poletíme? hlava
kapely - rudolf brančovský (známý též z kapely veselá zubatá) bavil
svými klasickými vtípky prořídlé publikum, kapela šlapala - o poznání
lépe než když před cca rokem či dvěma s ansáblem začali vystupovat na
veřejnosti. nicméně bylo znát, že spíše než velké pódium sedí
hudebníkům menší klubové vystoupení. na stejném pódiu vystoupili
posléze irští jape, evokující temnou cureovskou náladu a následně ktu,
psychedelické trio s akordeonistou v čele. nelibozvučné umění této
trojice ocenili pravděpodobně jen nejzarytější gurmáni obdobných
hudebních stylů.
kdo měl komornější náladu, ten jistě ocenil koncert vynikajícího jona
andersona, který na konec svého kytarového vystoupení přidal i několikero kusů od kapely yes.
veskrze příjemný koncert odehrála též morcheeba. zlí jazykové tvrdí,
že stávající zpěvačka manda zamolo se původní skye nemůže rovnat, na
colours of ostrava však příjemně zapůsobila nejen excelentním hlasovým
projevem, ale též decentními pohybovými kreacemi. dojem z vystoupení
malinko kazil kytarista, který prokládal jednotlivé skladby různými
prupovídkami popíjeje vodku, aby nakonec završil vystoupení "stylovým"
odhozem kytary do komba. nepříjemně působilo též nazvučení celého
koncertu - celá první polovina byla přebuzená, jednotlivé nástroje bylo
stěží rozeznat.
když na pódiu v podhradí vystoupil jarek nohavica, dav pod ním čítal
dobře dvacet tisícovek hlav. skutečně zde nebylo k hnutí, chvíli před
tím se dokonce zacpal i most přes ostravici, takže bylo rychlejší
oběhnout festivalový plot po železničním mostu a vejít zadním vchodem.
milovníci nohavici nešetřili chválou a dojetím, koncert se prý vskutku
povedl. já osobně jsem zahříval lavičku ve festivalovém stanu tent,
kde se chystala hvězda mého večera - kosmopolitní n.o.h.a. nutno
podotknouti, že ve stanu samotném nebylo k hnutí, dovnitř se vešla jen
malá část diváků - ostatní buďto vztekle stepovali před stanem nebo
zkrátka odešli. o skvělý hudební zážitek tak dramaturgie festivalu
připravila několik set návštěvníků, neboť koncert samotný byl opravdu
úchvatný. stanová scéna, která pojme jen několik set diváků (navíc
polovina stanu byla zaplněna lavičkami k sezení) na festivalu pro více
než 25.000 lidí dle mého mínění nemá co dělat, resp. má své
opodstatnění pro žánrově velmi specifícké hudební záležitosti, které
ocení opravdu jen minorita diváků.
ten, kdo si pokazil náladu neúčastí na předešlém koncertu se mohl
dosyta vyskákat na středně rychlých rytmech stereo mcs, kteří
dvě a půl hodiny okupovali hlavní pódium v podhradí.
nedělní den byl příjemně ospalý, znavenou náladu divákům pozvedli
kupříkladu výborní mňága a žďorp, jejichž vystoupení působilo
živě a mile. kdo si chtěl spíše odpočinout, mohl za upíjení festivalové
desítky poslouchat ženské trio braagas zdařile interpretující
historickou muziku. podobně výjimečný hudební zážitek skýtalo i následující
duo dva. příznivci africké hudby jistě zaplesali nad
vystoupením vynikajícího hráče na djembe - mamady keity a jeho
doprovodného souboru sewa kan.
zvláštním, nejen hudebním zážitkem byl koncert niny stiller, polské
zpěvačky a jejího elektro down tempového ansámblu. přestože po hudební
stránce působil koncert lehce nevýrazně, dokonalý pohybový projev při
zpěvu židovských písní - netradiční kreace dámy v černém, byl natolik
působivý, že vnímavého diváka upoutal po celou dobu hodinu trvajícího
vystoupení.
festivalový bulletin informoval o velkolepé show davida byrnea, nicméně
taneční vystoupení připomínalo cokoli, jen ne avizované "hodně
neobvyklé kreace". koncert byl ukázkou strohého precizního pop-rocku,
kdo nečekal nic složitého, mohl se dobře bavit.
předposlední kapela večera - lesní zvěř byla tím, v co jsem již
nedoufal - tedy novým hudebním objevem na colours 2009. zpěvák
swordfish trombones za elektronickými krabičkami, k tomu
trubka a klavír a fenomenální bicí ve stylu london elektricity - tedy
neustávající drum'n'bassový rif se spoustou kliček a přechodů. být to
vše o 50% lépe nazvučeno (o tom, že kapela umí zahrát a že se nejedná
jen o dunivé basové mručení a disharmonické tóny na pozadí šlapajících
bicích svědčí kvalita jejich aktuálního cd), hudební zážitek by byl
dokonalý.
poslední hvězdou colours of ostrava 2009 byl maceo parker s kapelou.
předvedli svých ukázkových 98% funky a 2% jazzu, muzikanti byli
naprosto výteční, skvěle sehraní, radost pohledět. opravdová hudební
lahůdka pro milovníky kvalitní muziky.
celkový dojem z colours of ostrava je poněkud rozpolcený. organizačně
perfektně zvládnutý festival s kvalitním zázemím, spousta muziky,
spousta atrakcí. ale vzato kolem a kolem, letošní ročník, alespoň v mém
případě, narozdíl od všech minulých ročníků nenabídnul žádný
překvapivý hudební objev. dojem též zkazil koncert, který byl pro mne
jeden z předních celého festivalu - který jsem nakonec byl nucen
vyslechnout zpoza plátna zvenčí stanové scény. neznamená to však, že
jsem na festival jako takový zanevřel - s očekáváním se těším na další
ročník...
jiří reiter 
související články:: |
