ten den bylo po několika dnech deštivých opět krásně a teplo - hned příští den se k tomuto modelu počasí vrátilo. paradox... poslech psích vojáků ve mě totiž vždy vyvolá spíše melancholické dešťové nálady (jedna z verzí klipů k žiletkám to celkem vystihuje). možná i proto jsem si tento jejich koncert až tak moc neužil. shodli jsme se s bukem, že víc nám toho dne sedla produkce polských czerwů v hudebním bazaru (o tom ale v jiném reportu). neznamená to ovšem rozhodně, že by to byl špatný koncert. to v žádném případě...
koncert v parníku - v režii klubu atlantik - byl jiný, než ten, který jsem před lety absolvoval na havlíčkově nábřeží. horší? lepší? prostě jiný! čím to? prostředím, židlemi, obdobím kapely, momentálním repertoárem, složením publika, náladou publika i kapely... prostředí parníku je přizpůsobeno spíše pro poslech vsedě, než na nějaké zběsilé tančení. to se sice filipu topolovi zpočátku příliš nelíbilo a párkrát to okomentoval, ale nakonec bylo asi úplně odpovídající samotnému koncertu.
po několika starších a dobře známých skladbách (nebe je zatažený, chce se mi spát...) přešla kapela k novějšímu repertoáru, včetně úplně nové písně jezdci. koncert pozvolna přecházel do komorní nálady, čehož vrcholem bylo čtvrthodinové klavírní intermezzo filipa topola. tato skladba byla poslední z řady těch, které filip odehrál sám. kapela se vrátila, ale díky bezeslovné písni malá letní hudba nerozprášila poklidnou náladu.
hlavní část programu se pomalu chýlila ke konci a přišly na řadu opět poněkud známější záležitosti typu žiju, či závěrečná sbohem a řetěz s gradujícími bicími, prolínanými "živým klavírním samplem" připomínajícím jakousi povědomou odrhovačkou z dob mého dětství (odkud já jen, kruci, ten motiv znám..?). nadšené publikum si, samozřejmě, vynutilo dva přídavky a večer v parníku byl zakončen thunblues.
krásný koncert... a kdyby ještě tak ten večer pršelo...!
dudyn foto: buk
související články:: |