i když to v širokém povědomí českého občanstva ještě není tak známo, plzeňský noční život je v mnohém srovnatelný s tím ostravským. ulice jako stodolní tam sice není, ale počet menších či větších klubů, krčem, kaváren, pubů a stylových barů je v metropoli západních čech plně srovnatelný. nutno ovšem předeslati, že vývoj zde s ostravskou stodolní vůbec nesouvisel a nesouvisí. probíhal si jen tak nezávisle v několika etapách už od první poloviny 90-tých let a dá se očekávat jistě i další jeho pokračování.
nejpodstatnější rozdíly jsou vlastně v několika málo základních detailech:
v ostravě se většina podniků soustředila v podstatě kolem jediné ulice, zatímco plzeň je má rovnoměrněji rozprostřeny po celém centru města.
tato "rozstřílená plzeňská stodolní" není (zatím) propraná a proslavená médii a tudíž není ještě příliš zkažená (shrnuto: není to cirkus). bílé vrány "našeho fenoménu" prosím, aby ono shrnutí nevztahovaly k sobě a neurážely se (boomerang, černý pavouk, oheň…).
další by se ještě možná daly najít, ale nač se v tom vrtat..?
cestou na českobrodský rock for people (i když tedy s malou zajížďkou) jsme sem zavítali a velmi rádi přijali průvodcovskou nabídku přítele diestlera. jsa všichni unaveni (my cestou z ostravy, on cestou z glatonbury), rozhodli jsme se všichni pro kratší trasu "a", která čítala návštěvu sedmi základních podniků (v každém po škopku a jedeme dál!) soustředěných v blízkém okolí hlavního plzeňského náměstí – zvaného jménem republiky, přičemž minimálně stejný počet jsme míjeli většinou s poznámkou našeho průvodce: "tam čepují budvar, takže jdeme jinam", pár dalších zas bylo zaměřeno spíše tancemilovným, což nám příliš vlastní není. tak jsme také vlastně pouze prošli kolem asi nejznámějšího plzeňského tanečního klubu "mazaný králíček".
první zastávkou stalo se jazz rock café. příjemný klubík s pohodovou atmosférou vyzdobený fotografiemi hudebních velikánů. malé pódium pod jedním ze stolků dávalo znát, že zde svého času probíhaly pravidelná vystoupení, což už dnes neplatí. manu chao z repráků nás příjemně naladil a my tak mohli v dobré náladě pokračovat.
představu klasického hudebního klubu snad nejvíce naplňoval – alespoň co se prostor týče – "šantán v andělské". název není náhodný – kdysi zde býval opravdový šantán včetně všeho, co k tomu patří. místnosti dominuje dřevěný balkón, na který se dostanete nenápadným schodištěm na konci baru. krom koncertů tu často probíhají i projekce filmů, sami jsme mohli na plátně za pódiem sledovat koncert ac/dc (bez zvuku – hudební kulisu zajišťovalo puštěné cd úplně jiné kapely).
zajímavý prostor skýtá "maxim" – chodba kolem dokola čtyřhranného kruhu (jezumarjá to jsem zase zplodil pitomost), v jehož centru je bar s pultem na tři světové strany (na té čtvrté je východ a záchod), po stranách k sezení rudé boxy a místnosti se stolky. "maxim" je na pohled spíše café-bar, než klub, ale posezení je tu příjemné, káva dobrá (pivo samo-sebou také).
co se týče názvu, tak všechny o hlavu poráží (včetně "mazaného králíčka") "báječný život ďáblova klína". přivítali nás tu všichni naši dobří rodáci buty ze zrovna přehrávaného cd normale. i podle hesla podniku (chlast-slast) se jedná spíše o nálevnu, ale ne nepříjemnou. zasedli jsme k snad jedinému volnému stolku, dali si další škopek a pokračovali ve své misi.
název "krčma u krokodýlího ocasu" jako by cosi připomínal… (pořád mi ale vrtá hlavou, jak může někdo pojmenovat hospodu tak pitomým názvem, jako "česká ibiza"). nenechte se však zmást důležitostí stodolní pro lidstvo – plzeňský ocas má dřívější datum v rodném listu. jeho prostředí asociovalo ovšem jiný ostravský klub - "hudební bazar" – ne prostorami (ty se lišily přímo velmi), jako spíše vybavením (stará křesla, otlučené stolky…), osazenstvem a pohodovou atmosférou.
"rockle" působí poněkud chladně jednoduchostí svého interiéru. dorazili jsme tu zrovna na poslední scény pulp fiction, jehož projekce byla toho úterního večera na programu. hladoví, dali jsme se zlákat na buřty na pivu - dobrý dlabanec, i když dobře maskovanou chuť piva jsme v něm hledali poměrně dlouho a bez úspěchu.
poslední zastávkou na trase byl "zach´s pub" – pravý vrchol naší pouti. stěny jediné nevelké místnosti jsou hustě osázeny spoustou rozličných předmětů a obrázků. ke klubu patří také venkovní prostranství – jakýsi pavlačový dvorek, kde je otevřená zahrádka a v létě se tu konají větší koncerty. cestou kol baru se navíc dostanete ke schodišti do rozsáhlých podzeních prostor. však je tu dramturgie – především právě v teplejší části roku – hodně bohatá a různorodá. večer byl uzavřen fernet-citrusem, načež jsme se odebrali do peřin…
no, pravda, trochu jsme si to zkomplikovali, protože jsme se (už bez průvodce) vydali přesně opačným směrem, takže jsme málem skončili v klatovech, ale zastavený taxi-vůz vše zachránil a za pár desítek minut jsme spokojeně prděli do povlečení místních vysokoškolských kolejí.
cesta trasou "b" (za viaduktem) je předběžně stanovena na listopad, ovšem pokud čekáte, že alespoň z téhle cesty pořídíme nějaké fotky, tak jsem mírně pesimistický - člověk nikdy neví, jak podobné cesty za hranice všedních dní dopadnou, tudíž není radno tahat s sebou jakékoliv někde zapomenutelné předměty.
děkuji našemu průvodci, a taky zvukářum, osvětlováčum i vám, kteří jste to vůbec nečekali… i vám já děkuji.
ps: více informací o plzeňských klubech naleznete na portálu www.vplzni.cz.
dudyn s použitím samplu z alba normale
|