kdy jsem slyšel u2 poprvé, nevím. zda je ještě někdy naživo uvidím, taktéž
nevím. vím ale jistě, že, tento koncert bude v mém osobním žebříčku hudebních událostí
napsán velkými tučnými červeno-černými písmeny a ještě dvakrát podtrženě!
v sedmadevadesátém jsem v rámci popmart tour vyprahlý postával v nesmírném vedru
v sektoru na stání na strahově, křísil svou budoucí kolabující manželku a nedoufal,
že tuto kapelu ještě někdy uzřím. když jsem se dověděl, že v rámci tour k nové
desce českou republiku minou, ani jsem se nad tím nějak nepozastavil. až se ke
mně doneslo, že budou hrát v polsku a ještě v blízkých katowicích, s pár přáteli
jsme neváhali. s nákupem lístků byly zpočátku problémy, jelikož v den zahájení
předprodeje se jich v polsku prodalo tolik, že zatím nešly koupit u nás, ale časem
se objevily v síti ticketpro, takže už nezbylo než rozbít prasátka a těšit se na
teplý červenec.
v den odjezdu sledujíce polský rozhlas a televizi (kteří koncertem žili a podávali
užitečné informace), zanedbávaje jakési informace o blížící se studené frontě, jsme
vybaveni termolednicí naplněnou plechovkami radegastů, v kraťasech a za hranicí
zakoupenými zlotými, za zvuků vyrobeného u2-mix-cd, vyrazili vstříc známému i neznámému.
po příjemné procházce centrem katowic, nějakém tom pivu za 6 zlotých jsme se pomalu
přesunuli do chorzowa. atmosféra byla každým coulem cítit nadcházející událostí,
s bílou áčtyřkou s nápisem u2 (dle pokynů rádia) za předním sklem auta, jsme
byli navedeni na určené parkoviště a pěškobusem došli dlouhým parkem až na místo.
byl to docela kus, hlášky za náma typu "tak taková štreka to ani na strahov nebyla"
daly tušit, že to bude koncert dle účasti 
veskrze mezinárodní. vstupenky jsme měli
na sezení (seděl jsem snad jen na watersovi, takže pro mne novinka :) a ač jsem
měl strach ze špatných míst, ukázalo se, že byly naprosto dokonalé - zboku a úplně nahoře.
předkapely the magic numbers a the killers jsme bohužel neviděli, jelikož
se informace o blížící se studené frontě naplnily a my se museli před docela vydatným
deštěm schovat. jako zázrakem ale 10 minut před koncertem pršet přestalo a během
něj nespadla ani kapka. přesně ve 21:11 se na scéně objevili bono, the edge, adam
clayton a larry mullen jr. a show mohla začít.
jak jsem předpokládal, odstartovali skladbou vertigo z poslední desky a rozdováděné
publikum nenechali vydechnout ani následující i will follow. speciální pódium
bylo až na bicí celé odkryté, což by znamenalo moknutí všech aktérů během deště.
bylo to údajně na přání kapely (asi nepočítali s tím, že by ve střední evropě mohlo
v červenci pršet - ale nakonec jim to vyšlo :) obří obrazovky po stranách a menší
natočené i na boční strany byly pro nás, vybavené dalekohledem, pouhým bonusem.
za bicíma byla velká plocha, na které probíhaly videoprojekce a další nejrůznější
scénické efekty. jak je u u2 zvykem, mělo pódium i dlouhé výběhy mezi lidi, na
kterých se často všichni protagonisti procházeli.
přelomový moment koncertu byla píseň new year's day, kterou bono napsal
inspirován válečným stavem v polsku. lidé na ploše začali mávat červenými kartóny,
tričky, vlajkami, lidé kteří seděli zase bílými. efekt byl naprosto ohromující - ohromná
červeno-bílá polská vlajka. tento nápad vymysleli členové polského fan klubu a instrukce
předali médiím, internetu apod. udělalo to nesmírný dojem na celou kapelu, toto
opravdu nečekali. bono si přehodil naruby svou černou vestu - měl ji zevnitř červenou,
sundal si brýle a nevěřícně zíral na jednotný dav. na konci písně se dlouze poklonil.
shora to vypadalo opravdu neskutečně, byl jsem z toho maximálně dojatý. někdy v polovině
koncertu mu pak na pódium někdo hodil vlajku solidarnośc, mávajíce s ní si pak publikum
naprosto získal. v úvodu následující skladby 
pronesl "beautiful country - beautiful day".
v této si i klasicky ke konci několikrát změnil text a nechyběl ani citát ze
seržanta pepře, který použil i pár dní předtím na live 8.
vidět a slyšet refrén písně i still haven't found what i'm looking for zpívat
celý stadión byl neskutečný zážitek a až běhal mráz po zádech. v pro mne překvapivě
zařazeném songu all i want is you bono na pódiu mezi lidmi klasicky vytáhl
jednu z fanynek a zatančil si s ní. moře zapalovačů a nejrůznějších světýlek bylo
možno efektně vidět např. při dalším kousku city of blinding lights. humorná
situace nastala, když chtěl bono vyprávět nějakou historku a vyzval někoho z publika
aby mu tlumočil. vybral si (jak jinak) dívku, která ale při pokynu od něj, že má
překládat jen špytla, že vlastně ani anglicky neumí. jednalo se o nějakou historku
s papežem, kterému pak bono věnoval písěň miracle drug. následující
(dle mého jedna z lepších na poslední desce) sometimes you can't make it on
your own byla věnovaná jeho zemřelému otci.
následoval jakýsi politický trojblok - bono si jako čelenku nasadil pásku s nápisem
coexist, obsahující symboly židovské hvězdy, křesťanského kříže a islámského půlměsíce a započal
asi nejznámějším protest-songem sunday bloody sunday zazpívaným snad celý
spolu s publikem. následoval bullet the blue sky, při němž si klekl a čelenkou
si zakryl oči. protiválečné videoprojekce umocnili napjatou atmosféru v témto silné
písni. následující krásná a opět k mému údivu zařazená running to stand still
končila promítnutím anglicky psaného textu listiny lidských práv a svobod.
první část koncertu zakončily nesmrtelné hity pride (in the name of love),
where the streets have no name a one. co dodat - neskutečně provedené,
s neskutečnou atmosférou. až slza ukápla...
první série přídavků začala zooropovskou zoo station (taky bych ji asi nečekal).
bono byl oblečen v uniformě a připomněl si tím koncertní zoo tv. následovala achtungovská
the fly - s nezapomenutelným bonovým na místě skákajícím postojem. with
or without you - opět úžasná, s úžasným koncem, který vlastně nekončí, ale
začíná... a opět kapela opustila pódium. někteří lidé již začali opouštět plochu,
dobře udělali ti, kdož zůstali, jelikož došlo 
ještě na další porci přídavků - all
because of you u které mi u jejího začátku při poslechu ve sluchátkách rve to
zkreslení bubínky :), dále yahweh a na úplný konec opět a ještě jednou
vertigo. bono polsky poděkoval, popřál dobrou noc a po dvou hodinách a patnácti
minutách se na plátně rozsvítil nápis the end...
cesta zpátky parkem, všude kolem plno češtiny, trocha bloudění autem cestou domů
za opětovného deště, poslech polského rádia 3, kde hráli všem vracejichšímse u2 a kde
jim lidi volali své ještě teplé zážitky a něco málo po druhé do postele.
koncert mě nadchl nejen nesmírnou show, precizně odvedenou prací muzikantů, naprosto
a jednoznačně jedinečným bonem, střízlivými nicméně trefnými a akurátními efekty
ale hlavně neuvěřitelným, věrným a pravým publikem. že bych začal jezdit na koncerty
do polska? a že těch superlativ bylo málo? klidně i nějaké přidám, ještě že je ten
český jazyk tak bohatý. má to ale cenu? raději přidám playlist::
vertigo
i will follow
electric co.
elevation
new year's day
beautiful day
still haven't found
all i want is you
city of blinding lights
miracle drug
sometimes you can't make it on your own
love and peace
sunday bloody sunday
bullet the blue sky
running to stand still
pride (in the name of love)
where the streets have no name
one
---
zoo station
the fly
with or without you
---
all because of you
yahweh
vertigo
trembi (with a little help from my wife)
foto: trembi 
související články:: |
