jako první štaci svého exkluzivního klubového turné si kluci z kapely mig 21 vybrali právě ostravský fabric.
poslední dobou čím dál víc zjišťuji, že pověstně zakřiknuté české publikum se zbavuje ostýchavosti a čím dál
míň promíjí časové zpoždění. po půl hodině od plánovaného začátku se v sále začal ozýval zatím letmý pískot.
naštěstí nebylo nutné jeho intenzitu zvyšovat neboť byl dostatečným signálem a skupina přispěchala na pódium.
ne každý si může dovolit hned ze startu začít jedním ze svých velkých hitů, kterým v případě migu je "snadné
je žít". jenže skupina jich má v repertoáru podstatně více a tak tahle hozená rozbuška do publika se neminula
účinkem. od prvních tónů to v publiku vřelo a energie servírovaná skupinou se přetavená a zmnohonásobená
vracela zpátky na pódium.
naposledy tu byli před půl rokem v tatranu - v kostýmech, pódiovou projekcí a umělým lesíkem. tentokráte
přijeli v civilu a s hudbou na prvním místě. dramaturgie koncertu byla postavena na obou deskách a přesným
dávkováním jimi krmili dav. z reakcí bylo poznat, že tu novou zná málokdo (i když text písně
"onanovat" si s macháčkem nebude nikdo veřejně prozpěvovat asi nikdy…) a pro mnohé je to i první živý
koncert. mě osobně už text písně periferním pohledem nedokáže při mé páté návštěvě pódiové performance tak
spontánně rozesmát jako většinu publika, o to více jsem si ale užil její nové aranžmá - umění dokonalého
playbacku vystřídal "duet" macháčka a basy tomáše kurfürsta, proložený hutným rockovým nářezem zbytku
skupiny v refrénech. své multiinstrumentální schopnosti prokázal bubeník honza hladík ve dvou kouscích
(tančím a jestli jsem šťastněj), kdy ho v rytmické složce nahradil automatický bubeník a on se chopil kytary.
trumpetista pavel hrdlička střídal svůj nástroj se synthezátorem, který svým analogovým zvukem dodával písním
taneční nádech a v asi 10 minutové verzi skejtu rozehrál takovou dusárnu, za kterou by se nemuseli stydět ani
retro-houseři daft punk. převážný autor hudby a kytarista tomáš polák lehce zaimprovizoval v druhém
přídavku v písni věrka, čímž zpěváka vyvedl z míry a ten přesně dle textu vyhodili mě z kapely se ocitl
"mimo rytmus", byl "o tón pod tón" a do toho všeho mu "vypadli ňáký slova"… zpěvák a dvorní textař jiří
macháček však vládne uměním slovní improvizace, takže celé to strhnul na vtipnou scénku, ve které
odzpíval pouze refrény a jednotlivé sloky byly dány k dispozici publiku.
po této dvouhodinové strhující show snad všechny bolely nohy a krk. na další koncert se můžeme těšit zase
za necelý půl rok, jenže tentokráte opět ve velkém prostoru sportovní haly, kde však intenzivní
atmosféru z fabricu budete hledat jen těžko…
strictly blue 
související články:: |
