nierika je bezpochyby nejznámější kapelou kopřivnického labelu piper records, který s počtem osazenstva zvyšuje i kvalitu a prestiž. původně regionální vydavatelství existuje jen tři roky, ale význam má závažný. "label netrpí předsudky vůči různorodosti hudebního portfolia. nejdůležitějším parametrem pro výběr kapely je osobní vkus piper records a blízkých osob." to vyzní jako garance kvality. a tak vznikají i samotné kapely - skladem lidí, kteří ví, co chtějí, a slyší, co ten druhý ještě nedohrál.

konkrétně nierika je v roce 2001 započatá jako studiový projekt toma neuwertha a michala burgeta. k nahrávání si chlapci postupně přizvali moniku lohrerovou (zpěv), vlada schwarze (milano) a zbyňka machetanze (lu) na kytary a basu. a jejich bilance je velice útěšná. od roku 2003, kdy začali koncertovat, si získali rozsáhlý kredit nejen v podobě singlů na algida dance kompilacích, ale celkově i svým debutem hydroponicum a ve svém studiu remixují takové kamarády jako jsou tatabojs, veneer nebo alvik. po jarním vydáním poison of your spoon se mnozí shodují, že jsou na našem trhu naprosto výjimeční. já vím o věcech, které je o místo připravit mohly. pominu-li zjevné zjevení veneer, byl to odklon od původní poloakustické tvorby s rozmilou monikou v popředí k rozšíření kytarové sekce - najednou z toho nebylo downtempo ale spíše indie-hard-pop. po letech ale s tak vytříbeným uchopením manuálu na použití elektroniky, že setrvali.

a v druhé vlně je to nová konkurence/kamarádka, která v tuhle chvíli roste z podhoubí stejného rodilého lablu - pardubická formace miou miou, o které se nadšeně rozepsal nejeden kritik. na vltavě odehráli v rámci pořadu "bez filtru" set s názvem frankofonní bublinky miou miou. frankofonní bublinky... pro mě jsou jako rozkvetlý sad nebo šťastné ráno... jsou krásní, elektronicky éteričtí, jemně kytaroví, zpívají francouzsky a francouzsky asi i myslí. jsou zamilováníhodným alternativním popem.

nicméně osud tomu chtěl, že z původního plánu dvojkoncertu nierika + miou miou sešlo k nierika + here. což nemusí být nutně špatně. stejně jako nierika i here vyjeli např. s tatabojs, ale jejich styl je nepatrně odlišný. dávno tomu byli zváni králem indie-rocku, ale to už je za nimi. od roku 1996, kdy se obohatili o vokál valerie chauveyse s francouzskými kořeny, se začali dostávat k melancholičtějšímu a vyzrálejšímu pojetí hudby. jak sami říkají, zalíbily se jim přirozené nástroje a oblíbili si např. smyčce, takže celkově změnili polohu. od té chvíle udělali ještě pár kroků stranou a vpřed a zatím poslední deska figura porca, hojně chválená, je spojení here s j.p. muchowem a dušanem neuwerthem. a to teď samo o sobě k popisu asi stačí. více po koncertě.

blinky::