[rozhovor s k.nosowskou a bubkem]
[fotky z boomerangu]
[info o hey (prosinec 2001)]
tak jsem si myslel, že jednoduše napíšu pár nezaujatých slov o 4 koncertech a po ftákách. jenže ono to dost dobře nejde. když si splníte takový svůj malý sen, tak nemůžete psát nezaujatě a zcela objektivně.
když se na mě obrátil manager hey krzysztof dominik s prosbou o pomoc při zorganizování koncertů v česku, byl jsem z toho docela vykulen, protože vždycky jsem si říkal, že by bylo skvělé, kdyby tu tahle výborná polská kapela někdy přijela... no a po několika měsících zařizování a nervozity seděli jedno čtvrteční lednové odpoledne v boomerangu a popíjeli nejmenované české pivo. pak už to šlo pěkně svižně: rozhovory, koncerty, noční pařby, občasné ranní bolesti hlavy, debilní ov-taxi služba (díky které jsme hodinu stáli v ukrutném mrazu, abychom si pak stejně zavolali taxík od konkurence - doufám, ten první volala recepce), pravidelné bloudění při přesunech, či odjezdu na ubytovací zařízení (bo sem jouda nemotorizovaný, který se z místa spolujezdce není schopen včas zorientovat) a spousta výborné muziky...
jako výborný nápad se nakonec ukázal oslovit ostravskou kapelu hot wassermann coby předkapely. přiznám se, že první byli robsoni, kteří jsou tu přece jen více profláknutí, ale ti zrovna seděli ve studiu kročkov a nahrávali desku. wassermani jsou fakt dobří. a není to jen můj názor, stejně si je oblíbili i muzikanti a doprovod kapely hey. měli jim dělat předkapelu vlastně jen na dvou koncertech (ostrava a opava), ale nakonec si je hey vyžádali i do kopřivnice... po ostravském koncertu z nich byli hotoví - hlavně heyovský zvukař krzysiek. pak v kopřivnici nejdřív krzysiek rád splnil přání h.w. a zvučil jim jejich vystoupení, při které zas skoro celí hey stáli v publiku a pohupujíce se opět bedlivě poslouchali směs funku, jazzu a rocku, kterou h.w. bravurně předváděli. v polovině tohoto norského koncertu přidal se i wacek, který měl na starosti "slajdy" a rozjel (částečně) své efekty už takto předčasně. kopřivničtí slowfood, kteří měli být původně jediným předskokanem v noře, taky nebyli špatní, ale nejsou ještě tak vyhraní...
no a hey, to byla teprve paráda! nemohli si přát lepší rozjezd, než koncert v boomerangu. klub byl plný (odhadem skoro 150 lidí)! první půlka koncertu byla ve znamení nejnovější desky [sic!] - začátek obstarala stejnojmená skladba [sic!] a pecky jako cisza, ja i czas nebo antiba publikum pěkně rozjely za slajdové produkce wacka, který si tam tančil na stole za diaprojektory a jako vždy se dobře bavil. v druhé půli zněly především věci starší - hlavně z alba "?". zběsilé hardrockové palby ([sic!], as raindrops fell) se střídaly s psychedelickými náladami (z rejestrów strasznych snów, dolly - závěrečná věc v hlavní části koncertu) a srdcervoucími písněmi (dreams, mikimoto - król pereł). navrch přidali ještě cover verze fugazi a blondies. ostrava nakonec byla jediným českým městem, kde zazněly i dva největší hity kapely (teksański a moja i twoja nadzieja), které fanoušci doma po hey bezpodmínečně skandováním vyžadují a kapela už je nehraje moc ráda (viz. rozhovor). nad tím vším se vznášel strhující vokál kasi nosowské. koncert v boomerangu byl také asi nejdelší, díky obsáhlejším přídavkům.
opava byla trochu smolná. kapela se snažila, diváků na momentální opavské poměry (nechodí, stále nechodí, čo je s ňou...) bylo taky hodně - necelá stovka, ale technika zlobila, potvora. tu rupla struna, tam se něco podrbalo u basy... a byly z toho prostoje. ovšem koncert byl i tak hodně dobrý, nikdo neodcházel zklamaný (až na toho připitého týpka nesympatického xichtu, kterého stejně muzika nezajímala a když nezaplatil, dovnitř se nedostal...).
kopřivnici jsem si nejvíc užil. byl to poslední koncert, který jsme zařizovali, a tak jsme si to s trembim a kovinem pořádně vychutnali. naběhli jsme pod pódium a ještě spolu s šéfem nory lukasem křepčili jako zběsilí. diváctva se tu sešla taky zhruba stovka, která se skvěle bavila, (opět) včetně kameramanů, zvukařů a sličné repotrérky čt ostrava. škoda, že letos asi nebudou šlahouny - kopřivničtí by tam hey brali všemi 10! a hey by rozhodně nebyli proti.
pražský koncert zařizoval polský institut v praze, který však finančně podpořil i ostatní koncerty. ovšem neděle asi není nejlepším dnem na koncert, takže návštěva v rock café byla hodně slabá.
i pro těch několik málo desítek osob hráli hey jak o život, i když byli, samosebou, docela zklamaní (opět viz. rozhovor). po skončení prý jeden z účastníků dokonce prohlásil, že teď miluje hey skoro jako slávii, což je prý už co říct, protože pro slávii by prodal babičku... (jen probůh nezatracujte hey jen proto, že je má rád slávista!)
mimochodem: reportáž radka diestlera z pražského vystoupení by měl přinést březnový rock & pop.
co říci závěrem? byly to moc příjemně prožité 4 dni s partou příjemných lidí, kterými hey jsou. to už tak bývá, že ti, kdo něco umí jsou skromní a milí (těžko byste u hey hledali nějaké hvězdné manýry), zatímco někteří budižkničemové si hrají na bůhvíco. snad se podaří zařídit nějaké ty festivaly (na přání hey, kteří by se do česka rádi brzy vrátili). jo a přečtěte si rozhovor, mrkněte se na fotky! dudyn
foto: buk 
související články:: |
