07.09.1994 pink floyd bez waterse - praha (strahov). 10.06.2002 waters bez pink floyd - praha
(paegas arena). 22.01.2003 pink floyd s watersem - ostrava (boomerang). jakožto absolvent
všech tří uvedených akcí, popíšu tu poslední, jelikož jste o zbylých dvou určitě již něco
četli či slyšeli.
pojem pink floyd v souvislosti s hudebním světem není nutno blíže představovat, specifikovat
nebo popisovat. znalí znají a ví, neznalí nechť zpytují svědomí, že neznají a neví a já mohu
pouze doporučit ať co nejdříve poznají, a pak budou vědět! pojem pink floyd revival ale s dovolením
představím, specifikuji a popíšu, neboť po středečním koncertě už i já znám a vím.
na tento koncert jsem se hodně těšil. ať už proto, že loni jsem se nedočkal (kvůli nemoci
jednoho z členů), tak proto že jsem toho o kapele mnoho slyšel a chtěl jsem se tudíž
přesvědčit na vlastní oči (a uši). a bylo to opravdu něco!
samotné představení začalo s nepatrným zpožděním nějakých třiceti minut, což je
docela v normě. boomerang byl zaplněn více než slušně, a to jsem opravdu nečekal.
osazenstvo bylo tvořeno nejrůznejší sortou individuí všech věkových kategorií,
přičemž skalní fandové se nacpali samozřejmě co nejblíže pódiu. týpci s triky
pink floyd, vlasatci, hipíci či "obyčejní lidi" pendlovali mezi barem a svými
místy a vyčkávali co bude. koncert začal klasicky tóny shine on you crazy diamond,
přičemž part 1 přešel plynule a nepřerušovaně v part 2. nevím, co se honilo v hlavě
ostatním z obecenstva, ale já zprvu řešil zásadní dilema: co hodnotit u revivalu -
věrnost? nasazení? čistotu zahraní? přesnou napodobitelnost? postupem času mi ale
tyto myšlenky z hlavy kapela dokonale vypudila. lépe a pohodlněji jsem se usadil,
upil zlatavého moku, přivřel oči a raději se dokonale oddával pocitům z této
nádherné hudby. kapela mi k tomu dokonale pomohla a postupem času už jsem rozradostněně
jásal a kvitoval další a další song. po úvodu následovala sprška starších věcí jako
astronomy domine, see emily play, zvířecí pigs (three different ones) a echoes. její
provedení se mi do té doby líbilo asi nejvíce. nutno podotknout, že vizuální realizace
byla taktéž nezanedbatelná a úměrná takovémuto klubovému vystoupení. skladby podpořené
kruhovou videoprojekcí za kapelou, nebo přiměřené světelné efekty dodaly produkci
příslušnou atmosféru. první zásadnější aplaus přišel pochopitelně s nástupem desky
dark side of the moon, kterou jsme slyšeli skoro celou mimo us and them a the great
gig in the sky, kterou kapela lišácky ukončila před zpěvaččinými sólovými
party v originálním podání. samotné konce některých věcí byly takové jaksi do
prázdna a neukončené, ale ten kdo zná původní tvorbu ví, že to za daných okolností
ani nijak nešlo a vůbec ničemu to přirozeně neškodilo. po odvrácené straně měsíce
následovala zeď, a to už to v publiku vřelo. v úvodní in the flesh? mi zpěv lubomíra
raše připomínal boba geldofa z filmové verze the wall. jednotlivé cihly ve zdi v podobě
skladeb se kapele náramně povedly a byly zahrány úplně fantasticky. příjemně
překvapilo i pouštění samplovaných floydovských zvuků jako např. vrtulníku či
penízků v následujícím kousku money. pravda, žádný surround jako na oficiálních
koncertech to nebyl, ale i to málo potěší. hlavní blok koncertu končil báječným
finále odvrácené strany měsíce, u kterého se nejeden z posluchačstva blahem rozplýval.
tlukot srdce odpočítal poslední tóny tohoto uceleného seskupení. přídavků jsme se
dočkali vzápětí - kapela sáhla opět trošku do minulosti songem childhood´s end,
následovaným vypalovačkou run like hell podbarvenou projekcemi z již zmiňovaného
filmu. a opět konec? kdeže - poslední písní toho večera nemohlo být nic jiného,
než wish you were here. precizně zahrané, i nějaké tančící páry vzádu jsem zahlédl :)
dvouhodinová inscenace byla u konce. trošku mě zamrzelo nezařazení comfortably
numb z nacvičeného repertoáru, ale člověk taky nemusí mít všechno.
podtrženo sečteno - koncert se mi nadmíru líbil, opravdu ho můžu hodnotit v superlativech.
hrát floydy je skutečně kumšt a tento revival z brna je zahrát fakticky umí, a to ještě
víc než dobře! kolega hudebník mi během koncertu řekl, že je důležité aby při takovéhle
hudbě nebylo poznat kdo co hraje. rozuměj: když člověk zavře oči tak se mu tento hudební
vjem slije v jeden celek, a ten potom mozek přijímá komplexně. když z toho někdo (nebo
něco) "vyčuhuje", pak je to špatně. a to si myslím že rum p.s. zvládli, což je jim
při hraní takovéhle těžké a důležité hudby ctí. trembi
foto: ivory 
související články:: |
