beseda začala trošičku později, neboť vlak, kterým oba literární velikáni z prahy
přicestovali, měl menší zpoždění... jako první se
přihnal jáchym topol... josef topol nikde... po chvíli jáchym prohlásil, že
taťka asi dostal strach, když viděl tolik lidí a utekl :o) ale
naštěstí vzápětí do atlantiku také dorazil a beseda mohla začít. společně ještě
prý nikdy veřejně nevystupovali, jaká čest pro nás, že poprvé
(a možná i naposled) se to událo právě v ostravě...
povídání bylo založeno než na literární problematice spíše na
povídání otce se synem, josef topol hodně vzpomínal na léta strávená v poříčí,
na dětství svých synů, ale i například na ostravu, kde v mládí často pobýval.
takovýchto věcí se v literárních novinách běžně
nedočtete... oba ještě zapolemizovali nad tím, zda je lepší psát prózu, nebo
divadelní hry a proč oba píší to co píší. dostalo se ještě i na
několik dotazů z řad obecenstva a poté se už začal připravovat divadelní soubor
neklid, který byl od 20.00 na řadě s hrou josefa topola kočka
na kolejích.
na hru jsem již bohužel zůstat nemohla, ale nechala jsem si
jáchymem topolem podepsat knihu a odcházela jsem na vrcholu blaha, že jsem
shlédla a slyšela svého nejoblíbenějšího spisovatele a jeho otce "live". alča 
související články:: |
