je 19.30 čtvrtého pracovního dne 15. týdne a před vchodem
na palubu parníku se tísní minimálně stovka cestujících, která je natěšena
na cestu kolem světa v podání navarové zuzany s douškem osvěžující koaloky.
co se však nestalo, nějak se nám zasekla dvířka.
začíná pomalu, ale jistě pršet,
což by zkušeným mořeplavcům sice nemělo vadit, na druhé straně by je kapitán neměl
příliš zkoušet, ať už byl důvod jakýkoliv. kolem osmé hodiny se konečně daří
dvířka otevřít. cestující, námořníci i černí pasažéři vcházejí a zaujímají svá
stanoviště. ještě poslední přípravy, najít poslední volná místa a vyrážíme na širé moře.
po menších zvukových korekcích, které jsou u takové plavby
běžné nabírá parník solidní rychlost. na důstojnickém můstku se tyčí zuzana. v jejím
okolí klasické složení posádky. z ní nejvíce vyčnívá mário biháry, který začíná
na akordeon, poté přesedá na klarinet či klavír. všechny nástroje zvládá
bravurně, a tak si občas dovolí i nějaké to sólo. tento československý steve
wonder nám s originálně zabarveným hlasem nejprve připomíná jazyk našich východních
bratrů, poté jsme již opět v česku, následuje rómština a není opomenuta ani
angličtina.
když už jsme u těch jazyků, dalo by se říci, že z.n. je taková
multilinguistka, která sahá pro texty do jednotlivých jazyků a z nich pak tvoří
báječné písně uchu lahodící. vcelku by mne zajímalo, "kolikrát je zuzka člověkem?".
další zástupci posádky ovšem také nezklamali: kytarista omar khaouaj s "tureckým"
klidem doprovázel doňu de tejadu, bubeník camilo caller až na menší problémy s mikrofénem
obstarával latinskoamerické rytmy, a nakonec upovídaný a často glosující kontrabasista
františek raba si pohodově pobrukoval.
co se týče plavby, tak jsme navštívili mnoho zemí a míst - mimo
jiné rusko s indiánským nádechem nebo čardášové maďarsko. jedenkrát nás vítr
zavál k francouzským břehům, kde nás ohrožovali svým šansonem piráti, jindy jsme
zase usedli s cikány k ohni nebo se procházeli po slovenských fatrách. k těm
vzdálenějším zemím patřil latinskoamerický kontinent s vášnivým tangem či kosher
písně v izraeli. globálně vzato převažovaly barvy všecky a trošku zeleného.
poté co jsme dorazili zpět do domovské přístavu, byla posádka
odměněna dlouhým aplausem našlapaného parníku, který zapříčinil ještě tři bonusové
přídavky, včetně nové, ještě nenaučené písně. jako poslední byla na žádost fanouška
uvedena píseň věnována dádě patrasové. tento závěrečný kousek byl dobrou a hlavně
tečkou za vydařeným výletem a věřme, že nás posádka v brzké době opět
překvapí a nabídne nám další cestovatelské album. milosh
foto: venca 
související články:: |
