"ááá jedem, ještě jedem ..." začínal koncert interpretky, čerstvě ověnčené 3 cenami
andělů. tradičně plný dům v parníku přivítal radůzu, která mírně připomínající janu
kirschner vystoupila na pódium a ve svém stylu to rozbalila.
zahrála takřka vše (vyjma "na koníčka vyskočím" - posmutnělá pozn. autora), přičemž
repertoár se prolínal mezi jejími dvěma alby. občas nás však překvapila novou písní,
která by se měla objevit na novém albu, které mnoho z nás toužebně očekává.
jelikož u radůzy doznívala chřipka, měli jsme mezi písněmi možnost ke hře na
harmoniku a kytaru ještě uslyšet zvuk trubky. při hře na harmoniku jsem se dostal
do 30.let hříšných lidí města pražského, kde ve společnosti pana brůžka a boušeho
naslouchám v jedové chýši s pouty na rukou poslední árie před pobytem v lapáku.
kytara zase atmosféru mírně zklidnila a my si mohli na chvíli oddychnout při francouzských
šansonech. nutno podotknout, že obecenstvo bylo během koncertu mírně pasivní, ale poté,
co se začalo přidávat a radůza začala více s okolím komunikovat a zapojovat jej do dění,
nabral večer ty správný grády.
mj. jsme se dozvěděli, že jistou dobu radůza učila hudební výchovu, a tak proběhla jedna
vyučovací pětiminutovka. zazpívala také polskou píseň, při které mi běhal mraz po zádech.
na základě svého obdivu k vysockému zazpívala rusko-českou verzi jedné z jeho oblíbených
dílek.
závěrem mi nezbývá nic jiného než konstatovat okřídlenou frázi, že ti, co zůstali doma
opět zaváhali a můžou pouze litovat a tlouci se do hlavy, že nebyli přítomni. jediné,
co mě nakonec mrzelo bylo to, že jsem nezahlédl jejího psíka čertíka. ale není všem
dnům konec. za měsíc ji tu máme zpět, dokonce dvakrát, takže nezbývá než si zopakovat
po paní učitelce: "čápi z komína vod cihelny, zobákem klapou, asi jsou nesmrtelný..." milosh
foto: milosh 
související články:: |
