"ľavá strana, čo je s vama?" zahájil tradičně frontman horkýže slíže
první třetinu dalšího z pokračování cyklu ladí neladí a rozjela se zběsile veselá jízda,
nesoucí se především ve znamení rychlejších kousků se silnými prvky punkové muziky a nápaditých,
vtipných textů s velkou porcí ironie i sebeironie. prvních pár písniček podpořilo kapelu i lepé
dívčí vokální duo, takže na své si nejen ucho, ale i oko. ovšem i po jejich
odchodu z pódia se však publikum skvěle bavilo (a o to šlo toho večera především), hrozilo
do rytmu nebo a zběsile tančilo. i když - jak už jsem kdysi napsal - to po několika dílech
tohoto oblíbeného tv seriálu vypadá, že na slovensku už snad není vážná kapela, v tomto
případě (stejně jako před časem u chiki liki tu-a) to beru jako jednoznačné plus.
můj velmi příznivý první dojem z rock for people byl potvrzen a navíc ještě znásoben.
"kontinjú - pokračujeme!"
nejen na pódiu se v pauze střídalo. také pod ním docela zřetelně
probíhalo stěhování národů. zmizel odtud lid kmene punk a nahradilo je společenstvo
vyznávající sk8, přidruženého způsobu života a všeho, co k němu patří - tedy včetně muziky.
vše samozřejmě promícháno s širokou veřejnosti bez na první pohled zjevného hudebního vyznání.
také já jsem se přesunul - ovšem ze zcela prozaických důvodů: u pivního baru bylo po celou dobu
nepříjemně narváno, takže druhá strana byla v tu chvíli pro mě jak samota u lesa.
"kamarádíčkové" z wohnoutu po svém nástupu večeru nic neubrali
na jeho razanci, spádu, náladě a veselosti. převážnou část svého koncertu věnovali nejnovější
(výtečné) placce pedro se vrací, ale - samosebou - nemohly chybět ani vybrané fláky z předchozích dvou.
mimochodem bych chtěl veřejně prohlásit, že ve chvíli, kdy se procpu před pódium, abych sejmul
aparátem bubeníka, začít hrát banány považuju od kapely za pěknou sviňárnu... s vypětím všech sil
svých i té slečny, která se všemocně snažila, aby na mě neupadla (škoda), jsem však
přežil a odpouštím. "ajajajaj".
posluchačstvo si opět zadovádělo a jen potvrdilo, že pro téma následující debaty "kterak
pracovat s publikem" (viz níže) byly obě kapely výtečně dopasovány, neboť většina přítomných
jim zobala z rukou jak igelitem nekrmení vrabci.
faktem také zůstává, že oba ansámbly zde nechaly velmi příznivé dojmy a c.k. diváctvo je svými
reakcemi snad vyprovokovalo k brzkému opětovnému návratu do ostravy.
dudyn
tak ahoj, čau, nazdar, vitajte. po dvojitém metalovo-revivalovém výpadku
jsem se opět šel podívat na poučně-zábavnou show, která je nedílnou
součástí každého natáčení pořadu ladí-neladí. a upřímně se přiznám, že jsem se poté absenci
vyloženě těšil… a nechybělo nic, na co jsem z minulých dílů zvykl.
ačkoliv ani jedna z kapel se otevřeně nehlásí k punku, na těch několika
skalních divácích v publiku bylo jasně vidět, jaký momentální
životní postoj zastávají – tolik soch svobod, leningradských kovbojů a půlmetrových čír nebylo
ani na zóně a. je mi záhadou, že já už jsem po
dvou pořadech vysledoval přímou úměru mezi punkový koncert = velká spotřeba piva, ale i přesto
opět došel čepovaný zlatavý mok. nebo v tom
bude obchodní tah za větší prodej následných láhvových třetinek ?
nejsilněji navštívený koncert se projevil v následné debatě, kdy
diskuzechtiví obsadili místa již drahnou dobu předem a zbytek zaplnil i tu nejmenší škvíru,
takže totálně zablokovali přístup všem "nositelům pytlíku s pískem" k jejich skládce. na
promítacím plátně v sále svítil
jasný nápis televizní techniky "standby off " takže jsem pochopil, že jsem protentokrát
out a budu to celé sledovat mimo diskusní kotel.
prvních 5 minut jsem z debaty neslyšel vůbec nic, neboť zvuk nebyl vpuštěn do sálu a i po té,
jsem si musel obejít celý sál, abych následně
našel snad tu nejmenší reprobednu, která zvučila celý prostor.
nechme už ale technickou stránku věci. začalo tak jako vždycky – nejdříve
se moderátoři zeptali, jak se kapelám dnes hrálo, ale z obvyklé
pětiminutovky se vyklubala hodinka, zahrnující i probírání historie obou skupin. já vím,
že jsem si v minulosti stěžoval, že kapely dostávali
oproti kritikům mnohem menší prostor, ale teď tam naopak znuděně seděli kritici. když jsem
ani po hodině a půl nepřišel na to, okolo jakého
tématu se to má pro tento večer točit, zeptal jsem se přítomného režiséra, který mi lakonicky
odpověděl, že neví, a teprve až dramaturg mi
osvětlil, že dneska je o tom, kterak zaujmout/pracovat s publikem. což sice jasně vysvětluje
ty znuděné pohledy pánů kritiků. přítomný dan
materna ze sparku pouze potvrdil, že hudební tisk musí být v krizi, když zaměstnává novináře
jeho typu a který se místo konstruktivní kritiky
nebo pochvaly, která má být jeho chlebem, zmohl jen na narcistní pochlebování skupině
wohnout o tom "jak on je slyšel před šesti lety na
nějaké kompilaci a všichni kolegové je odsuzovali a jako jediný v nich poznal rodící se
hvězdy". tyhle proklamace jsou možná dobré v zákulisí
mezi čtyřma očima, ale ne v plénu lidí (a doufám, že né v televizi). obvyklý diskutér
pavel kučera z ultramixu toho pravda neměl mnoho co
říct k předmětu debaty a tak se uchýlil ke svým bohatým encyklopedickým znalostem a našel
skupině wohnout spoustu "inspirací" v tvorbě jiných
"slavnějších" kolegů. záslužná to práce, škoda jen, že roky práce naposlouchání té spousty
hudby možná už brzy nahradí nový výtvor
fraunhoferského institutu, který dal světu milovaně-proklínaný formát mp3 a jehož novinka dá hudebníkům možnost zjistit, jestli je nečekají v budoucnu
nějaká případná stání u soudu ve sporech o autorská
práva.
a co nás čeká příště? ve svém šatníku tentokráte pohledejte mikinu s kapucí,
neboť únorové natáčení bude ve znamení hip-hopu. české barvy
budou hájit chaozz (taky se divíte, že ještě žijí?), slováky zastupují kontrafakt. strictly blue
foto: dudyn 
související články:: |
