za pár týdnů se stěhuju, tak jsem dneska začala trochu balit. znáte to, narážíte
na starý věci, na který jste dávno zapomněli, nějaké dětské deníčky, šťastné fotky,
flétničky, malé eifelovečky, soštičky svobody, double deckerky, porcelánoví sloníci,
ohrané kazety a tak. z hromady zaprášených časopisů na se na mě usmál pětiletý
rolling stone s mariah carey (jo, asi ti  starší, co četli r&p, mají zpětně pravdu,
že už to byla možná trochu moc komerce) na titulce. tam se o tata bojs, v rámci
čerstvého futuretra, psalo jako o kapele, co vezme fanoušky ohm square i chinaski.
což mě v těch čtrnácti fakt dostalo.
po té, co jsem hrdinsky odhodila milované spice girls, bylo už snadné vzdát se malátného
ve prospěch mardoši. zvláštní je, že stejné věci, co jsem tenkrát zhnuseně házela
na triko těm dětským kapelám, říkají dneska lidi o tata bojs - že je to pořád stejné,
že je to jedna póza, třeba i zábavná, ale prostě dokola, že už je to nemůže překvapit.
dejme tomu. i tak byl ale koncert (kterému předcházeli tentokrát mimochodem docela
vyvedení here) ve farbicu jedním z těch lepších za poslední dobu. zábavný,
perfektně odehraný, možná i milý, dalo by se říct. podobně jako v ohm square dali
větší prostor zpěvačce i hanspaulští. asi je to teď v módě, nebo co. přes startovní
virtuální duet a tomášovi mě nemravová vůbec nejvíce bavila v relativně neoposlouchané
 verzi geometrické. že tata bojs končívají růžovou armádou, ví už asi každý. stejně
jako hihňání, skákání, sápání se na stoličku od bicích, házení paličky, "ahoj,
my jsme skupina z hanspasaulky", "to je náš dušan", fuinesovská scénka
v attention to k nim prostě patří a nemyslím, že kdy patřit nebude.
boj a nemocnou jsem prve (kromě desky) slyšela v létě na sázavě. jednou v noci před
koncertem tak, jak je pouštěl gregory, který měl zrovna na starost uspat festivalový
dav, podruhé už na živo. obě se na koncert hodí, jsou pro něj jako ušity, takže je
dobře, že na ně došlo i ve fabricu. určité zvyky tady jsou, co by ne. každý ale
potřebuje nějakou tu jistotu a já jsem zatím nastálo ve stádiu, kdy tata bojs pořád
ještě odpustím všechno jednoduše proto, že jsou to tata bojs. což je přesně ta věta,
co bych každému jinému předhazovala nejmíň měsíc. mít rád, protože jseš zvyklý mít
rád. ale zase, když už člověk najde něco, na co může být hrdý a vydrží s tím i pár
let, jde celkem dost jiných věcí stranou.
ludva
vzpomínám si, jak mi sestra kdysi vyprávěla, kterak je na medicíně učili, jak to
ta matka příroda zařídila, že chemicky opravdová zamilovanost trvá zhruba 2 roky - doba
minimálně potřebná k oplodnění ženy a odkojení dítěte. asi se to dá i aplikovat na kapely...
jak jsem posledně
naznačil, s tata bojs spolu "chodíme" už skoro 6 let, máme za sebou i kratší
osobní odcizení, jsme sice stále spolu, ale  čas té první, opravdové a velké zamilovanosti
je už bohužel pryč. a musím se přiznat, že mi ten pocit chybí... ale co dělat, když
je mám stále rád a nejsem tak přelétavý jako někdo jiný...
za ty roky jsem si už na leccos zvykl a dřívější roztodivnosti, které se mi tak
líbily (mardošovo poskakování a mumlání) mě už tak nepřekvapí na rozdíl od nových
známých, kterým jsem svou známost ještě nepředstavil. zase ale nemůžu říct, že bych
se v tom našem vztahu začal nějak pořádně nudit. stále mě ještě dokážou příjemně
překvapit. když si minulý rok pořídili ty nové nanovské šaty, s povděkem jsem
kvitoval návrat k jednoduchým kytarovým vzorům, které pouze doplňují rozstříknuté
elektronické barvy. ale už v obchodě se mi pár kytarových vzorů zdálo být někdy
až nevhodně vykřičených (nemocná, pan tečka, boj) a spíše jsem od nich odvracel
zrak, ale poté co jsem je viděl ve fabricu v novém živém světle, překvapivě jsem
 si je oblíbil ze všeho nejvíce. a ty nové oranžovo-červené dvoubarevné korálky
od klávesisty jirky hradila dodali pěkný šmrnc a zvýraznili tatabojsovskou šíji.
tím, že jsme ale spolu tak dlouho, tak zase vidím jiné chyby, nad kterými jsem v době
zamilovanosti odvracel oči - třeba ten francouzský klobouček, který má odhánět muže
se mi v klubu vůbec nelíbil, byl celý takový nějaký obnošený, ošuntělý, sepraný a na
hlavě vůbec neseděl - radil bych ho buď opravit a vyprat nebo raději vyhodit. nové
botky "od báry" perfektně sednou k nanovským šatům, k těm starším kostýmkům se sice
taky hodí, ale jsou prostě jiné. starší botky mám prostě spojené s daným obdobím a jen
těžko se s tím smiřuji. takže jak to bude s námi dál? no pokud někdo tomu druhému
nezahne, neprovede žádnou volovinu a do našeho vztahu se nezačne vkrádat partnerská
nuda, asi to potáhneme spolu dál...
strictly blue
foto: strictly blue 
související články:: |
