folkaře moc nemusím. teda ty klasický z osmdesátkovej filmů, co mají kajtru, liščí ohon za kloboukem a čůrají do ohně levný červený víno. a celý to divadlo s výletama
vlakem v maskáčích dělají jenom proto, aby zblbli nějaké mladé maso. nebo nečůrají? mám v tom zmatek.
tomáš s orchestrem je jiný kus. hrabe se v kořenech, zhudebňuje lidové básníky a dělá to dobře. tu prosincovou sobotu jsem si uvědomil, jak moc se v rock'n'rolu
nadřeme, abychom ulovili nějakého fanouška. plácáme se po zádech, jak jsme "uvěřitelní" a "opravdoví". a jak to s náma všichni moc prožívají. pak si to přihrčí tomáš se svým
orchestrem a sál naplní k prasknutí. šíří energii, která má odezvu. čistá radost ze zážitku. jsem spíš depkař, chodím v černém a city vnímám zpod bahna u dna. pro dnešní
den jsem na chvíli doplaval na hladinu a nadechl se. je jedno, jestli jsem pankáč nebo pozér. celé to zapadá a dává smysl. housle si nekoupím, ani flétny. zůstanu u své
muziky. ale na kočka si zase rád zajdu.
lukáš horký
foto: lukáš horký 
související články:: |
