vezmeme to od spodu. nevím, proč ještě pořád nikdo neřekl zpěvákovi ze sporto,
že zpívat není sranda a musí se to umět. na jejich koncertě na fresh film festu
bylo do čtvrté písničky pusto a prázdno. vytráceli jsme se otráveni a rychle a hrstka
opilých u baru je jediné, co jim zbylo. vím určitě, že už ani jejich slušný myspace nenaladím.
před nimi se to přitom docela slušně rozhýbalo. 100°c mají totiž pořád něco
do sebe. i když jejich brant-pop je stoprocentně krokem zpátky, sound vyšperkovali
a na koncertě nudí jenom tak, jako na albu. zase všude cpali dub a reggae,
zase byli přehnaně afektovaní, zase bylo spíš co kritizovat, než co chválit. přinejmenším
je ale doba, kdy fíďa neuměl bubnovat a "dj" hrál za gramcema to, co by zvládl
každý z nás, definitivně za námi.
velkou radost mám z apathei. jejich koncert na festivalu dokořán patřil
k nejlepším a vlastně víme proč. jejich, většinou jen nasamplovaný, violoncellista
krystian danel se k nim na delší dobu trvale přidal a jejich kontakt dokonale stimuluje
tvorbu. ukázky nových skladeb mi brali dech. tak jako mnohým jejich prosáknutí "ven"
po vydání plnohodnotného debutu na konci roku 2006. mj. i jimi jsme si v karlových
varech na fff spravovali chuť - jejich videoklip se objevoval na promítací stěně
v centru nadpřirozeně často.
ale pojďme: přeskočíme: hop! budeme razit heslo "řádění není nikdy dost". ani blikátek,
ani pazvuků, ani pohybu. nikdy nemůže být dost rytmů, beatů a ani recese. dj ventolin
by vám o tom "zazpíval". jeden z těch nejtanečnějších úletů na podporu nu-ravu,
právě nedlouho působící ventolin, pumpoval poslední červencový večer uherské hradiště
hlava nehlava, noha, neruka. transformace, permutace, světélkování a nekončící
hitové samply astmatika davida doubkasi si na čtyři doby zopakuju klidně i pod
bodem mrazu. je totiž dost fikaný.
stejně jako toxique. chytrý a dobrý, to je toxique. a ne že ne (kučero a fialo).
totiž tak: ladí-neladí s toxique a the uniques zo slovenska bylo zase nejzábavnější
až po koncertech, při debatě. klasika. co já se dověděla věcí... dnes je totiž snad
více impozantní vesele a bez servítek hrát, co koho napadne (tj. nesnažit se příliš),
než vymazlit si dokonalé album, které bude svou precizností porušovat veškeré regule
hudební malosti a typické nedotáhnutosti. usuzuji tedy aspoň podle toho, v jakém
duchu se vedl rozhovor pro čt. klára musela obhajovat, že to není kalkul a chladná
touha po zisku, že opravdu takhle opravdu cítí soul a rytmus a že přesvědčivé
frázování a hra s hlasem není důsledkem "kopírování amy winehouse". a kluci se zase
pomalu káli, že mají každý na dvacet dalších projektů – jsou to školení muzikanti,
jazzmani, profíci – a je to po čertech znát. proč z toho někdo dělá problém, nemám
šanci pochopit. není snad jejich spolupráce se sanchezkou, konrádem, langem, černými
mosty, dusilenkou, medem nebo al-yamanem záruka vysoké kvality? já tleskala jako
divá a jásala: konečně kapela, která ví! klárka s kucíma předvedla takovou show,
že jsme se z toho málem posadili, ale někteří raději nešikovně vymýšlejí něco
o kompoziční sterilitě. ale jděte...
třeba na batmana. to teď sice dost krapátko odbočuju, ale snad si můžu postěžovat.
byla jsem totiž jednou z obětí davového souladu. nevím, co se stalo, že se všichni,
vč. těch náročných, uvolili k extrémně pozitivnímu hodnocení "trháku sezóny", ale
říct o temném rytíři něco opravdu pochvalného mě osobně dalo docela práci. takže
na hlavu postavený systém – o špatném filmu dobře (nad csfd jsem tady pomalu
zaplakala) a o dobré kapele málo. doufám, že se nové desce lenky dusilové, která
vychází na konci září a kterou podpoří i 30.09.2008 koncertem ve fabricu, nic
takového nestane. podle ukázek na webu respektu předkládá opět jen a jen to nejvybranější. streamujte...
vesna 
související články:: |
