o tom, že to byla jedinečná a neopakovatelná událost svědčí hned několik faktů. jednak samotná kompozice je natolik komplikovaná, že její nacvičení sebere
samotnému glassovi (76) a jeho spoluhráčům jistě spoustu energie. samotná skladba je rozdělena do pěti hudebních bloků čítající dohromady nad pět hodin hudby, což jak
jistě chápete je pro publikum i hudebníky nevšední zkušenost. kompozice vznikla v sedmdesátých letech a završovala pomyslné glassovo období minimalismu, po níž se odklonil k jinému
druhu vyjádření. a v neposlední řadě přihlédněme k tomu, že ji prostě často nehraje živě.
pětihodinový hudební maraton byl oddělen 15-timinutovými pauzami a jednou hodinovou pauzou. gong nebyl zaplněn do posledního místa, jak by se mohlo předpokládat,
ale účast byla přesto hojná. když vezmeme v potaz to, že vstupenka stála zhruba 1300 kč, tak je jasné že nikdo se nepřišel jen "podívat". návštěvníci přesně věděli,
co je čeká a do čeho se koupí vstupenky pouštějí. podle toho se také chovali, ukázněně a soustředěně, což při hraní navodilo sounáležitou a spikleneckou atmosféru,
která umocnila hudební zážitek.
samotný koncert měl příchuť mohutné mantry, která strhávala vše, co ji obklopovalo a současně se ničeho nedotýkala. repetetivní, ve své podstatě bez změny opakující se cykly,
potřebovaly čas. čas na to, aby posluchač přijmul hru, ve které se jen a jen hraje. bylo velmi zvláštní poslouchat něco tak nepoddajného, v jistém aspektu to bylo osvobozující.
člověk se plně oddal toku hudby a zapomněl, že existuje čas, že existuje gong, obyčejný svět, obyčejná hudba. a v tom byla skladba music in twelve parts okouzlující. dokázala
vymazat hranice mezi naučeným a tušeným. smysl této kompozice tkví v živém přenosu, z žádného média nemůžete cítit to co z živých hudebníků, z živých bytostí. za to co předvedli
hudebníci v gongu si u mne vysloužili neskonalou úctu. věřím, že se mi jen stěží přihodí v budoucnu něco tak velkolepého prožít.
ostravské dny odstartovaly právě koncertem philipa glasse a jeho ansámblu a byť by se zdálo, že hned po prvním dni festivalu už nic lepšího nemůže přijít, tak přišlo. nad desítku
vynikajících kompozic, koncertů a zážitků pro nás připravili dramaturgové ostravských dnů. namátkou jen zmíním např. feldmanovu rothko's chapel, samostatné vystoupení hráče
glassova ansámblu johna gibsona či lohengrin v netradiční úpravě od salvatore sciarrinoa a samozřejmě mnoho dalších. jsem velmi rád, že se ostrava zapisuje do současné kulturní
mapy i jinak než jen to město, kde se koná barevný festival colours of ostrava. ostravské dny mají ambice se stát skutečným ostravským želízkem v ohni v rámci světové hudby.
velký dík za to patří duchovnímu otci festivalu petru kotíkovi a ředitelce festivalu renatě spisarové.
martin šenkypl
foto: jiří volejník 
související články:: |
