majáles podle krysy
letošní majáles ostravské univerzity se těšil dobrému počasí a velkému
počtu návštěvníků. program byl rozdělen do tří scén.
uvnitř pavilonu c5 se hrálo a pouštělo ska. zde jsem shlédl vystoupení
ostravské kapely trouble gang, která i přes značné
akustické nedostatky prostor pavilonu dokázala početné diváctvo zaujmout.
po nich pak nastoupili taktéž ostravští sultan soliman,
kteří zběsilé ska nahradili pomalejším reggae.
paralelně s jejich vystoupení hrála na
venkovním pódiu ukřičená kapela bannana.
před nimi vystoupili v ostravě již poměrně dobře
známí czerwie, po nich pak elektrick mann s trojicí "zpěváků". jejich produkci
jsem opustil vydaje se vstříc klubu prostor, kde se
nacházela divadelní sekce majálesu. dorazil jsem právě na začátek vystoupení
ostravského souboru dividlo, kteří předvedli lehkou,
divácky nikterak náročnou sérii scének ku pobavení publika a účinkujících.
závěr večera pak obstarala kapela november 2nd a dlouho
očekávaní -123 min., jejichž vystoupení bylo opravdu skvělé. po dvou
přidaných kusech se část diváctva zmožená ze stání v řadách u pivních stánků
či jízdou na malých kolotočových autíčkách vydala
vstříc domovu. a já s nimi.
majáles podle strictlyho bluea
poznámka nad čarou: můj report se týká jen november 2nd, ostatní
jsem nebyl schopen vnímat, akci jsem pojal více "společensky" než "hudebně"...
tak se nějak čím dál více stávám ortodoxním fanouškem
november 2nd... již
předem to byl pro mě jasně definovaný vrchol majálesu, takže jsem skupiny
"před" poslouchal jen jedním uchem a "po" mě už nemohlo nic zaujmout. posun
do jiných teritorií oproti únorovému parníkovskému koncertu byl nabíledni,
hrálo se venku, před větším publikem, takže kapela sáhla především po
rytmických skladbách z debutového alba jako cut up, get no sleep nebo tomcat
blues... s neskutečnou profesionalistou s jakou se pohybují po pódiu předvedli
v momentě, kdy basákovi aleši zenklovi odešla jedna struna a zpěvačka saša
langošová s přehledem sáhla po své akustické kytaře a zaplnila technický
výpadek svou baladou, takže to nakonec vše vypadalo, jako že se vlastně nic
nestalo. vedle známých věcí odeznělo i poměrně dost nealbového materiálu.
jen malá připomínka: pořád mi na koncertech chybí doprovodné vokály, kterých
je na desce spousta a výrazně obohacují zvuk skladeb. já to opravdu sám
neuzpívám...
poznámky pod čarou: docela mě znechutila skutečnost,
že poté co jsem si vystál půlhodinovou
frontu, tak přede mnou prodal "výčepní" posledních 7 piv člověku který se
předběhl z boku ke stánku a na mé argumenty odpovídal prodavač slovy: "a tady
stejně žádná fronta není, tady všichni stojí tak nějak okolo"... došly
kelímky nikoliv pivo!!! a z použitých - jak mi nabídl - jsem opravdu
nemínil pít...
jo ještě jeden postřeh: když jsem byl na záchodě v céčku, nějaká slečna tam
přišla "umělecky tvořit" a fotografovala čůrající osazenstvo na pánském
záchodě... no jo, ti umělci z ostravské univerzity... ;o)
majáles podle alči
já jsem přišla na černou louku trošku později, takže
jsem stihla už jen pár písniček červíků, což mě trošku mrzí... i když
atmosféra na koncertě za bílého dne a ještě k tomu v pěkném vedru je
celkem o něčem jiném, než večer někde v klubíku. moc se ještě netančilo,
lépe řečeno netančilo se vůbec, až na jednoho nebo dva odvážlivce
(samozřejmě z bohumína).
pak nastoupila banana a poněkud se přitvrdilo, lidi
nastoupili pod pódium. můžu říct, že bananě sluší jak klubová scéna, tak
open air pódium. zpěvačka vladivojna má sice poněkud ztížené podmínky
pro výměny kostýmů, ale zvládá to bravurně. (a já z té výměny nic neviděl... kruci! -
pozn. dudyna)
ze skupiny elektrick mann jsem toho taky moc neviděla
(díky neodkladným záležitostem samozřejmě :o), ale něco přeci. nejprve
jsem se tvářila možná poněkud rozpačitě, ale nakonec se mi to zalíbilo,
získali si mě hlavně svými vtipnými texty, jejichž znění si však už bohužel
nepamatuji.
endless jsem taky někde prokorzovala a prokonverzovala,
abych pravdu řekla, tak takovou hudbu jsem hodně poslouchala, když jsem byla
mladší. ale starého dobrého hardrocku a metalu není nikdy dost a byla by škoda, kdyby vymřel.
část koncertu november 2nd jsem sice strávila
na kolotoči (nikdy neodolám), ale jinak můžu říct, že november 2nd je velmi
příjemná hudba, opravdu tak trošku folk, jen na elektrizované
nástroje... a abych nezapomněla: šikovný basák :o)
no a minutky... skvělé jako vždy, to už asi jiné nebude :o) oni
už jsou hoši prostě takoví.
a jelikož na závěr bylo poměrně chladno, přesunula jsem
se na taneční scénu. sice jsem tam trošku působila jako pažout mezi vší tou
mládeží, ale i mé staré kosti potřebují rozhýbat, tak jsem se vmísila do
tančícího davu. obzvláště když nastoupil inspiral x62, parket se dostal do varu.
tento dj opravdu ovládá své "nádobíčko" dokonale a jeho hudba je tak
různorodá a nápaditá, že se velmi líbila i mně, i když této hudbě zrovna moc nerozumím.
majáles podle trembiho (z tak trochu jiného pohledu)
náhodný kolemjdoucí, zvědavec či rodinka s dítětem na procházce - i takoví byli
návštěvníci letošního majálesu. jednou z variant byl i můj případ. krásný slunečný
den, ideálně stvořený na špacír s kočárkem - pomyslili jsme si spolu s manželkou.
proč nespojit příjemné s užitečným a nerisknout osmiměsíčního davida vtáhnout
již v tomto raném věku do spáru undergroundu - pomyslili jsme si spolu s manželkou.
risk je zisk - pomyslili jsme si spolu s manželkou a zamířili k branám černé
louky. čím více jsme se přibližovali, tím více přibývalo kumulace bytostí a decibelů.
míjeli jsme helaxáckého broučka a reggae & ska dj´s scénu a zařadili se do zadních,
vyčkávacích pozic. příjemným překvapením byly i jiné rodinky s ratolestmi rozličných
věků, které vzadu činily totéž. roztažené deky jako někde na koupáku nebyly vyjímkou.
david se zaujetím sledoval vše okolo, já se jal objednat si něco k pití. to byl bohužel
nadlidský výkon, zapříčiněný protáhlými frontami u všech občerstvovacích stanů. ihned
jsem pochopil jedince s lahváči, víny a podobnými koupenými nápoji v rukách. nelze říct,
že toto organizátoři nezvládli - po minuloročním slejváku zřejmě nepočítali s pěkným
počasím a takovou velkou účastí.
hudební produkci jsme pozorovali z povzdálí, kde se hlasitost ještě dala
unést a celistvý sound byl možná srozumitelnější, než někde zepředu. davida
nejvíce zaujala svým pěveckým projevem frontmanka vladivojna ze seskupení banana.
asi mu připomínala zvuky, které vydávají některé z jeho oblíbených hraček. úsměvy
častoval hlavně kolemjdoucí pankáče s číry, hipíky s pestrobarevným oblečením či
klátící se individua, která mu nejspíše asociovala vlastní pojetí chůze.
s ubývajícím sluníčkem a zájmem malého jsme to postupně zabalili s pocitem kvalitně
stráveného odpoledne a příslibem účasti v příštím roce. to už doufám david vystojí
tu frontu na pivo za mě :)
majáles podle dudyna
motyla susekivina snad z nás nestihl nikdo... to víte, pracující
jen málokdy mohou dorazit už ve dvě. poštěstilo se mi dorazit alespoň v půli koncertu
kapely quitko. pánové zahráli dle očekávání z dema (viz. náš tour servis) velmi dobrý bigbítek s tak
trochu mnohoznačnými texty. šlapalo jim to slušně, klukům ušatým. a až na tradiční
hvízdot aparatury byly asi spokojeny obě strany: divácká i muzikantská.
o czerwech asi těžko budu moci psát nezaujatě. tuhle kapelu mám
celkem dost rád. omezím se jen na konstatování, že zvukaři se moc nedařilo.
některé nástroje byly slyšet jen velmi málo. asi je fakt, že když zvučíte podobný druh
muziky jen výjimečně a kapelu předem neznáte, je to těžké. nicméně proti nedávnému
koncertu v hudebním bazaru to bylo jako nebe a dudy. czerwie ale nezklamali a přídavkem
nakonec strhli i skupinku tanečníků.
v mezičase jsem odskočil do céčka na kousek výstupu trouble gang.
tahle kapela mě ale vůbec neoslovila, takže jsem se vrátil zpět na open-air a zůstal tam až
do skonání svého.
před začátkem vystoupení banany už se u pódia srotila početná grupa fandů.
byl jsem docela (příjemně) překvapen muzikou produkovanou touhle hodně nadějnou kapelkou.
přiznám se, že jsem je slyšel prvně a z alčiných reportů jsem vytušil úplně něco jiného...
čekal jsem havaj (ten název strašně mate), veselé rytmy a spoustu pohody a přišel
slušný nářez (ovšem taky v pohodě). muzika někde v intencích guano apes, die happy nebo hey, ovšem
klára řečená vladivojna je zase projevem úplně jinde - nepopsatelná.
electrick mann mě moc nebrali. projev je docela podobný
rage against the machine (čest jejich památce), ale stejně... publikum je však
znalo a bralo s docela velkým nadšením.
endless vloni přivolali bouřku a půl koncertu odehráli se světelnými
efekty blesků za zády. letos se naštěstí nic podobného nestalo. dostali jsme díky nim však
pořádně tvrdou rockovou pecku do hlavy. hodně tvrdá muzika byla příjemně doplněna o dobré
melodické nápady. a setmělo se...
novembři jsou jednoduše dobří. melodické písničky někde z oblasti
na soutoku popu a rocku. do toho všeho se vlévají cestou potůčky zurčivého folku, country nebo
funky. ač jim někteří vyčítají až přílišnou podobnost jednotlivých částí repertoáru,
je jejich koncert vždycky příjemným zážitkem. jinak to nebylo ani tady.
poslední hvězdou hlavní scény byli -123 min. dle očekávání:
výtečné! proč se rozepisovat více, když to můžete vystihnout jediným slovem? za zvuků jejich
pro mě už notoricky známých skladeb jsem ještě neodolal a vydal se trochu dozadu, kde
si pár týpků (a jedna týpka) hrálo s ohněm. fireshow je vždycky zajímavé a čímsi
magicky přitažlivé. inu: síla ohně.
majáles podle miloshe (divadelní scéna aneb jak by se alfréd divil...)
jakožto příznivec kultury, zvláště pak divadla, navštívil jsem v rámci
majálesu 2003 divadelní scénu situovanou tentokrát do klubu "tančírna". místo se mi sice
moc nezamlouvalo, jelikož bylo trošku vzdáleno od epicentra majálesu, a navíc tančírna mi
nepřipadá jako ideální místo pro divadlo. nutno podotknout, že to však pořadatelé nakonec
připravili v rámci možnosti solidně a dali vystupujícím relativně slušné podmínky ke hraní.
osobně se mi podařilo navštívit představení divadla arnošt s názvem
"agenti". toto půlhodinové akční představení s "hlubokou" zápletkou by možná zkvalitnil
režisér troška, poněvadž téma a zpracování nápadně připomínalo některou jeho tvorbu.
úvodem se na scéně objevilo asi sedmero herců, převážně v černém
skrytých za tmavými brýlemi. ti nejprve pozorovali přibližně 5 minut diváky, kteří se
sešli v relativně solidním počtu a jediné, co je rušilo byl unavený příležící, který
spokojeně chrápal. poté se dozvídáme zadání úkolu, které spočívá v nalezení jisté
osoby z plakátu (spíše chlapa než kluka). následně dochází na představení jednotlivých
agentů, jejich předností, zadností či specializace, která je ukončena duchaplným výběrem
zbraní. tým specialistů se maličkým vrtulníkem přesouvá do míst pravděpodobného výskytu
hledané osoby. skupina je vedena nepřemožitelným věčně lamentujícím, sakrujícím a okřikujícím
ninjou, od kterého by se určitě měl co přiučit i michael dudikoff. postupně umírá většina
profíků a odhalujeme totožnost ninji, který je hledanou osobou. nastává závěrečný souboj
dobra se zlem, který končí spravedlivou remízou. vrcholem je účinkování santa klause,
který prohodí "vtipnou" poznámku.
hra, která sice nepředvedla skvostné herecké výkony, hluboké
dialogy či originálně propracovanou scénu, avšak podle ohlasů publika občas potěšila.
převážně pak postava ninji, jehož umění jsem chválil již výše. za zmínku stojí to,
že lze vysledovat ještě stále slušný počet souborů, kterým kultura není lhostejná,
ba naopak, stále jsou k vidění nová dílka snažících lokálních umělců, ať už je
kvalita vystoupení jakkoliv diskutabilní. závěrem bych organizátorům doporučil
umístění divadelní scény opět v prostorách výstaviště (nejlépe venku na dalším
pódiu, pokud to podmínky samozřejmě dovolí), kde by jednotlivá představení vzhlédlo
nepoměrně více lidí, což je jeden z impulsů napomáhající herci v jeho hereckém výkonu. krysa, strictly b., alča, trembi, dudyn, milosh
foto: dudyn, ivory, alča a buk 
související články:: | 
