no, vlastně si asi nejdřív postěžuju. o takovýhle festival by totiž opravdu měl
být větší zájem. ani dobré dvě stovky lidí kolem desáté večer mi nepřijdou dost,
natož pak jen hrstka věrných v odpoledních hodinách. nicméně dramaturgie a hosté
byli tak kvalitní, že festival tím utrpět nemohl, aspoň z pohledu diváka. z pohledu
účinkujících je to možná trošku jinak, ale pár vděčných je vždycky lepších než masy
lhostejných a nakonec vážně nebyla tahle rodinná atmosphere na škodu.
a tak to začalo s malým zpožděním mile vyhlížejícími vincent vega. ač.. ehm,
něco jako zpěv/řev bylo skutečně psycho, zas tak divoký, jak jsem se i já sama
obávala, to nebylo a kluci odvedli vážně dobrou práci. spoustu věcí, jako byste
znali, myslím, že by mou pozornost dlouho neudrželi, ale zahájili to se vší ctí.
druhou kapelou, djembe sexy, se odbočilo někam úplně jinam a rockování se
změnilo spíš na etno-popování. ale zpestření to bylo hezké. jejich různorodý set
obsahující i dvě převzaté věci (radiohead street spirit fade out a jazzovou
standartu girl from ipanema) je obsahem především akusticky kytarová muzika s dívčím
vokálem, ve které jde hlavně o melodie. a když říkám dívčí vokál, říkám to záměrně.
 v porovnání s chimérou a jejím silným a hutným ženským vokálem, je totiž
dost jemný. vokalistka téhle slovenské proklatě talentované formace o dvou kytarách
a bicích by to tam totiž klidně zbořila. nejen, že jejich autorský věci nezapomenete,
ale když si dominika matušínská, jako by se nechumelilo, střihla jagged little pill
od alanis morissette, všichni už jen uznale pokyvovali hlavou.
a apatheia? to jsou mí miláčci, takže budu možná trochu přehánět, ale ne moc.
směle povím, že byli geniální. potvrdili mi to mnozí a na jejich půvabném rocku je
něco, čemu neodoláte. vynikající kytarista a zpěvák michał feber si střídá rytmy,
jak se mu líbí, a přitom vás klidně dojme a rozhýbe najednou přidáním táhlých smyčců
během vychytané beatové pasáže... navíc překvapili a potěšili spoustou nových
skladeb a tak už jen čekám, kdy si konečně přečtu o jejich debutu. bravo bravo bravo.
okouzleno a nakousnuto chimérou a apatheiou šlo panstvo konečně pořádně zapařit.
strhující all ska pone's nás rozhopskali ani jsme nevěděli jak (hádám, že
i přičiněním zatraceně šikovné dechové sekce! :), a na place vedle kassu začlo
být pořádně teplo. a když už jsme teda byli takhle pěkně ve varu, proč na nás neposlat
ještě něco hustějšího, že jo?!? jasně, vypsanou fixu. nemuseli jste znát ani
slova ani jejich hity, a stejně jste pomalu vyplivli duši. ne, ani já jejich stylu
neholduju, ale jak už jsem jednou řekla, pardubičtí týpci jsou sázkou na jistotu.
jen to apogeum... ano, mnou tolik vyzdvihovaná polská rocková stálice zklamala.
těžko říct, jestli jen nebyli ve formě, nebo zda jim to naživo zas tolik nešlape,
ale jejich nepřirozeně podaný art-vokál, jak zpěváka tak zpěvačky, byl spíš marnou
snahou. výsledek se nedostavil. průměrný rock, průměrný výkon. hřeb večera to teda
fakt nebyl, ač to říkám nerada. no, ale abych odpověděla na původní otázku, jak
to dopadlo? tahle akce se povedla, moc :)
vesna 
související články:: |
