v prázdném klubu začali téměř přesně v osm předskakovat the coolers, kapela,
do níž se podle všeho kladly velké naděje. tihle mlaďoši mají ale velké kouzlo
jenom na papíře, na živo ne. dobrá image, dobrý záměr, hudebně trendy mix popu
a rapu a dalších veselorytmů. pokud jim ale  téměř nic nechybí, taky jim
nenadbývá. mohl to být jen špatný zvuk v templu, který způsobil, že se všechno
slilo v nepříjemnou hlušinu, ale nebýt občasných hitových bridgů nebo refrénu,
zní koncert jako jeden velký přehraný song. hradečtí kluci jsou showmani a umí
se rozdávat. na dovádivosti ale ještě kariéru nikdo neudělal. dovedu si představit,
že je budou velmi brzy prakticky denně rotovat na rádiu orion nebo kissmorava,
ale tím nevyslovuju pochvalu. zaplní časovou mezeru ve vysílání, určitě však ne
mezeru na trhu – v přihrádce "průměrná produkce - masově přistupné" je plno.
a málokdy je rozdíl mezi účinkujícími tak markantní jako byl sváteční čtvrtek
(naposledy pamatuju snad jen pii jem (sk) a eggnoise v ladí neladí - viz naše
pozvánka).
nevím, proč hrály zrovna tyhle skupiny za sebou, ale od první skladby please the
trees jsem se ocitla někde jinde: some other place. čím víc budete
znát právě tuto formaci a její tvorbu, tím jasněji rozeznáte ty spony mezi
rozvláčnou a balancující hudbou instrumentalistů a vedoucími melodiemi a znělkami
kytar zpěváka václava havelky, tak dlouho vystupujícího jako selfbrush.
každopádně, jako už tenkrát v boomerangu, i tentokrát dokázal svým projevem (za
 podpory zkušených) utišit všechny kolem. v templu bylo ticho, soustředěno, třicet
lapených lidí nadšených tím, že mohou tleskat a oceňovat. to pomalé nebo pomalejší
tempo i výrazně gradovaných pasáží, které by normálně vydaly za rock, snad to je
to, co dokáže rozeznívat i zakryté kouty a udrží lidi i během zvučné plnosti finále
skladby napnuté. jinakost téhle kapely, když už se nebudu znova vracet k václavovu neslyšenému, neklidnému zabarvení při zpěvu, jasně vystupuje u nových předložených skladeb. i bez řádného naposlouchání alba lion prayer bezpečně rozeznáte věc, kterou jste ještě neslyšeli. takové mají pttrees čtyři. čtyři nové skladby, tři přídavky,
dohromady 13 skladeb libých kompozic (plus příhodné outro pro klidný odchod). přirovnala bych to k hi-fi soundu elektrické kytarové muziky. spousta echa, spousta halu, pedal steel guitar, složité motivy v jednoduchých linkách – na druhé straně ti, kteří upnutě poslouchají s nádechem spokojenosti na tváři. každá chvíle s pttrees je
významně působivá.
vesna
foto: jiří volejník 
související články:: |
