dospívání si každý spojuje s něčím jiným. hudba s dospíváním rozhodně souvisí. a pražský
výběr s hudbou jakbysmet. jednoduchou dedukcí si vyvodíme, že dospívání souvisí s pražským
výběrem. ano - tak tomu bylo u mne a jsem tím poznamenán nadosmrti. každou zmínku o tomto
pojmu jsem hltal bezezbytku a když se v dubnu začal rýsovat koncert v ostravě, byl jsem
štěstím bez sebe. pravda, naposledy jsem je viděl těsně po revoluci v ostravské hale
tatran, ale na pravý, nefalšovaný klubový koncert, jsem musel čekat až do čtvrtku 29.04.
léta páně 2004.
nejen já byl asi pln očekávání. zpaměti i pozpátku naposlouchané desky, z nichž první
kultovní dvě nahrané ještě někde na emgetonkách z kotoučáku, mi léta navozovaly tu
správnou náladu. v obecenstvu jsem se cítil jako mezi svými. vrstevníci a starší kmeti
obsadili zadní pozice, zvědavá omladina se nahrnula dopředu. vystoupení mohlo začít. a na
hvězdy takového typu nebyl počátek kupodivu ani moc opožděn.
co říci objektivně a nezaujatě, abych nemusel hýřit superlativy? bylo by toho zřejmě
pramálo, takže hýřit budeme. po úvodním vystoupení doktora klauna zdeňka korčiána
(znáte např. z manéží bolka polívky) nastoupili na pódium čtyři postarší postavičky
- vilém, michael, michal a klaudius. známý kytarový rif odhalil jednu ze starších
věcí, a to olda je přítel můj. publikum nebylo na pochybách, že tento večer zažijí něco
velkého a neopakovatelného. následovala komu se nelení, tomu se ženění s velice
smysluplným haťapaťa textem, jak poté podotkl kocáb. další playlist nemá cenu zmiňovat,
jelikož pražáci zahráli víceméně všechny songy ze straky v hrsti a výběru. pokud si
vzpomínám dobře, nezazněly jen tango ropotámo, nádraží, papíry straší a sbal si to
svý ráno (které by pavlíček dnes na desku už nedal) a hrály dudy.
překvapilo mě také, že z běru zahráli pouze stín. hlasová sekce byla obohacena o dvě blikající
krasavice, které strohým písním dodávaly příjemný rozměr. na všech zúčastněných
muzikantech bylo vyloženě vidět, že je hrát baví, a to je pak určitě rozhodující
na celkovém dojmu. člověku znalému určitě při skvostech jako hrabě x, smolař nebo
snaživec (který ne a ne skončit, zpívajíce s celým klubem) běhal mráz po zádech.
kocábův výraz, pavlíčkovy neuvěřitelné kytarové onanie, čokovy stylové opičky či
kryšpínova pohoda působila jako balzám na duši. v poslední fázi za zvuků chvastouna
dokonce na pódium vběhnul maník s maskou ropotáma, který celou píseň s kapelou
protančil. jako poslední přídavek zazněl tatrman, kterého kapela zahrála tento
večer podruhé, ale v žádném případě k nevoli účastníků. holt jak říká klasik -
kdo tohle propás, ten má... pech! trembi
foto: alča 
související články:: |
