písničkář s rockovou duší - napadlo mě po prvních několika taktech. jenže ono to tak jednoduché nebylo. časem se objevilo mnoho dalších hudebních zákoutí vnitřního světa terry lee halea. začal poměrně zostra. ač vystupoval sám doprovázeje se pouhou kytarou, zvuk byl i tak až nečekaně hutný a "výživný". po dvou svižných skladbách se na chvilku zklidnil až do folkové polohy. znělo to trochu, jako bysyte zkřížili nirvanu s joan baez. no dobře... s bobem dylanem... při čtvrté skladbě, která zas byla pro změnu téměř klasickou countryovkou, se místy zdálo, že odněkud znějí i bicí. pátá skladba (time bomb) byla drsným nazlobeným protest songem o nejbohatší zemi na světě, ve které žijí milióny bezdomovců (uhádnete, která to je?).

terry lee hale střídal plynule folkové, countryové a rockové nálady, občas okořeněné klasickým blues. některé z těchto nálad byly až "krylovité" (take it back). šel dokonce až do polohy jakési americké dumky!
"nejsem dědeček grunge", prohlásil před jednou z rockovatějších skladeb. uznávám: grunge je v podstatě výmysl novinářů, kteří nevěděli, kam zaškatulkovat kapely ze seattle. na druhé straně však jakýsi společný rys tu byl - říkejme tomu sound of seattle. kdysi dávno pracoval terry v několika tamních klubech jako koncertní agent a na pódia dostal nejednu začínající kapelu, z nichž mnohé se pak stali slavnými po celém světě. dnes se zdá, že se s některými opět schází v jakémsi pomyslném bodě - duševním, či hudebním průsečíku. haleovy skladby měly podobnou zvukovou malbu a náladu, jakou můžete slyšet na posledním albu pearl jam. předpokladám, že nikdo z nich "neopisoval".
jeho kytara dokázala být dunivá i tichá, bouřlivá i klidná, veselá i melancholická.

publikum bylo toho večera poměrně řídké na takovou osobnost. ovšem při pondělku to byla celkem slušná návštěva, která nakonec - jak prohlásil mr.hale - stvořila nakonec o kus lepší atmosféru, než jaká byla na jeho předchozím koncertě v praze. hlavně byla příjemně uvolněná. terry mezi jednotlivými skladbami živě komunikoval s posluchači, neodpustil si ani několik komentářů k vyzvánějícím mobilům i nám - dotěrným fotografům.
několikanásobný přídavek pak uzavřel velmi příjemný pondělní večer.

blinky: