tož tak... ostravský fabric byl svědkem začátku konce. právě nannotour 2 totiž
uzavírá celé tatabojsí nanoobdobí. no a nám nezbyde, než se těšit, co zas vymyslí nového...
ale to je budoucnost, teď se na chvíli věnujme čerstvě prožité minulosti...
pravda... není nic moc příjemného na tom, když člověk musí mrznout půl hodiny a více
před klubem a pak se mačkat dalších pár desítek minut v předsálí (ač k mačkání příjemných
slečen bylo vůkol v dostatek...), ale ono dopátrat se objektivních příčin není v tomto případě nic moc
složitého... je třeba uznat, že zvukovka s účastí hlučícího diváctva může být docela problém a ne
každá kapela to má ráda... a vzhledem k zimě - poměrně čerstvě dorazivší do krajů českých a moravských
(o slezsku ani nemluvě) - je při možném stavu vozovek vydedukované zpoždění příjezdu zcela pochopitelné,
milý watsone. to jsou ale malé věci, takže se jima nenechme dále zdržovat a hurá k tomu podstatnému...
je výhodné, když předkapela s pokapelou skáčou za jednu stáj. koneckonců nejen pro support, který
se pak může spolehnout na zvukaře, ale tím také pro nás - posluchače a návštěvníky. není totiž nic příjemného
to pak poslouchat... here se zvukem z výše uvedených důvodů problémy rozhodně
neměla (koneckonců dušan neuwerth se nemalou měrou podílel i na poslední desce here figura porca).
to jen kytarista neměl tak úplně svůj den a tak dva nebo tři kousky startovali nadvakrát.
to se stává... aj, připadal jsem si jak pejsek na zadním okně auta... to když zazněly první
tóny, rozhoupala se mi hlavička úplně automaticky do rytmu, jakoby mé domovské auto právě
vyrazilo z parkoviště...
francouzština s angličtinou klouzaly klubem na downtempových vlnách a znova dávala zapravdu gomezovi
adamsovi, že má francouzština v sobě něco neodolatelně svůdného. koneckonců i prostá oznamovací
věta: "jsme česko-francouzská skupina here.", řečená česky s lehkým přízvukem, měla v sobě cosi
roztomilého... velmi příjemný začátek večera. přiznám se, že coby posluchači bez naposlouchaného
repertoiru kapely, zdála se mi ona hudební hladina ke konci až příliš klidná, ovšem závěrečný song zas
vlny velmi příjemně vzedmul. osobně bych ale takových vzedmutí v průběhu koncertu uvítal více...
v nových bílých managerovi se nelíbících oblečcích s barevnými rozlišovacími nátělníky na
nich naběhli tata bojs na pódium, dávaje
tak vizuálně vzpomenout na disco&pop bandy let osmdesátých. a další překvapení - začíná se akusticky!
má-li pravdu zdroj z návštěvní knihy t.b., byl poměr akustických k elektrickým písním 5:12 (přiznám se bez mučení,
že jsem při focení nějak zapomněl počítat a line-upy si zapisovat už mě - starýho psa - nenaučíte a nedonutíte...).
věřte, že to krom příjemného bylo poslouchání i velmi zajímavé, neboť se i v onom unplugged setu
objevily i říznější kusy (oj ludvo, kdybys viděla, jak mardošovi při nich nožky pod židlí
kmitaly... inu, je to skřítek neposeda! - poznámka autora). konkrétně zařazení právě sem attention aux
hommes! překvapilo asi ze všeho nejvíce.
pak ale už to byli zase tátovi hošíci jak je známe... se všemi těmi oblíbenými elektronickými krabičkami, hračičkami,
efekty a zvuky i pazvuky... a všechen ten taneční rock rázem rozdováděl sál. narozdíl od jedničky nanotour už se dvojka
nedrží desky a spíše je volnější a řádně promíchanou směsí nanopísní se skladbami staršími. samosebou
nemohly chybět mezi akustický a elektrický set rozdělené hity virtuální duet, c.v.a.n.,
elišce ani tomášovi. ze starších věcí se do seznamu opět zatoulalo např. staré dobré jaro
nebo má z nejoblíbenějších - divnosti. na rozdíl od jara, u kterého jsem si už časem zvykl na různá
nová aranžmá a vylepšení (zde uvedená verze byla obzvlášť vypečená a nezvyklá), u divností jsem to nějak nebyl
schopen a ochoten překousnout... ač jsem závěr "...lásku jak tráááááám" odhulákal nadšeně s kapelou, zbytek
skladby zdál se mi v téhle verzi poněkud přearanžovaný a píseňmršící. tuto proměnu hodnotím přísně: mínus 95%...
ale nedá se na ně dlouho zlobit, zvlášť když to jako obvykle rozbalí v další mé oblíbenkyni - geometrické.
předpokládáte-li, že nemohly chybět ani další tradiční pecky jako maličká, toreádorská otázka,
růžová armáda nebo šťastnější (opět bez upřesnění, ve kterém setu byla ta která skladba
odehrána - zda v akustickém, hlavním elektronickém, či přídavkovém...), předpokládáte velice správně.
vytleskaný třípísňový přídavek byl jen logickým vyústěním celého večera. dovolím si nesouhlasit se svou
dobrou kamarádkou, kterou - na rozdíl od desek - tatáči přinejmenším na festivalových koncertech
nebaví a skoro nudí. já si zatím
všechna jejich vystoupení užil měrou téměř vrchovatou a tenhle rozhodně nebyl výjimkou!
dudyn
foto: dudyn 
související články:: |
