do roka a bez dne vydal jsem se opět cukem do náruče nejkrásnějšího polského města
za úplně stejným účelem... vlahý zimní deštík vyprovázel mě na cestu za dobrodružstvím
na hlavní ostravské nádraží, aby pak ještě pěkných pár kilometrů běžel s vlakem a kapky
snažily se marně oknem dostat do tepla mého kupé. až těsně před katowicemi změnily
se v obří vločky, které postupně natíraly krajinu za okny na bílo.
krakow přivítal mě nečasem a větrný srážkoklid v průběhu odpoledne a večera pravidelně se
střídal s hustou chumelenicí. v ulicích okolo historického centra města tvořily se dopravní
zácpy. krakowané pobíhali sněhovou břečkou v ulicích, předvánoční nákupní horečka i zde
šinula si to pomaličku do každoročního finále. mapka narychlo z netu přečmáraná nevypsanou
nesmazatelnou fixou pomohla mi velmi snadno najít cestu z głównego ke klubu. jen ještě nějaký
ten kus žvance a hurá za kulturou!
hey toho víkendu měli v rotundě v plánu koncerty dva. po pátečním uzavření polské části série
společných koncertů této sezóny s fixou je druhý den mělo ještě čekat celkové uzavření tour k nové
desce echosystem už s průvodci po většině jeho zastávkách - krajany penny lane. na oba
tyto koncerty byl klub s kapacitou kolem 900 člověků dopředu beznadějně vyprodán. ostravský
exklubman si jen tiše (znovu) v duchu povzdechl, jak moc ostravě podobně velký hudební stánek
bolestně chybí, nechal se prošacovat a jal se uvnitř vměšovati do davu.
den předtím (snad mohu prozradit) dorazila do łódzi vypsaná fixa čtvrthodinu po začátku svého
koncertu... téměř bez zvukovky vlítla na pódium a strhla obecenstvo tak, že si skandováním
"vypsaná, vypsaná..." (narozdíl od tradičního českého: "fixa, fixa...") vyhulákalo přídavek a nakonec
ještě skandovaně děkovalo! krakow měl být jiný... chladnější (soudě podle loňských reakcí).
ale zatímco u baru se pilo stejně dobře a u wc byly stejné maxifronty jako vloni, publikum se letos
chytlo mnohem líp a od začátku! ač asi ne zcela znalé repertoáru, neomylně rozeznalo největší
pecky. to pak půlka sálu skákala do rytmu. tříčtvrtěhodinu, kterou měli k dispozici, vyplnil wypisany
flamaster smrští svých největších pecek ze všech tří desek...
líbil se stereoid, líbila se mažoretka (jejíž otitulkovaný klip teď snad obíhá polské
hudební televize), líbil se drogový večírek i jackovi a źabovi z hey věnovaný domácí
motokrosař (jejich oblíbený).
dokonce opět došlo i na přídavek! a v něm se stala jedna nepříjemnost, která se však proměnila v kouzelný
okamžik... to když z ničeho nic vypadl jeden elektrický okruh se světelnou rampou a reprákama... fixa
ani chvilku nazaváhala a dohrála pouze na odposlechy a beze zpěvu (márdiho totiž najednou taky nebylo
slyšet)... a polské publikum nezklamalo... les rukou skandovaným tleskáním dohrál bubnujícího
charlieho s kapelou. krakow byl dobyt!
zatímco se hosté vmísili do davu, došlo na domácí. jak už bylo psáno, pro hey to byl jeden z mnoha
koncertů promotour k čerstvé desce echosystem. tomu byl přizpůsoben i play list, kde byl
pochopitelně důraz položen právě na nové kusy. ty jsou mimochodem hodně chytlavé. i když je slyšíte poprvé,
máte během pár vteřin pocit, že už je znáte (nejen díky více, či méně čitelným hudebním odkazům do
světa). chytí vás a užíváte si je... od novinky s.o.s. po druhou sadu přídavků a celý koncert
končící prastará moja i twoja nadzieja se plný sál skvěle bavil.
chvíli zasněný devítisethlasý zpěv pomalých písní (mimo wszystko, texanski, ja sowa),
chvíli svorně skákající c.e.l.ý. sál (całą noc, schizophrenic family) - ale fakt celý! atmosféra
báječná, odvážlivci nechávali se vyzvednout a nad hlavami na rukou souputníků pluli sálem! nové kousky
publikem pečlivě nastudované... nejedna nová věc už při prodloužené předehře
sborově odezpívávaná to jen dokazovala. na konci první přídavkové části zazněla i pixiesovská where is my
mind, kterou odzpíval z kasiou nosowskou i márdi z kotle vytažený (kde pařil už dobrou půlku koncertu).
celkem třicet kousků odehráli toho večera hey (viz. play list na fóru kapely)
to, co se odehrávalo ve zbytku noci nechť zahalí shovívavý závoj mlčení a žaludku mému nikdo ať více
nepřipomíná cestu zpáteční. jen správě silnic bych chtěl poradit, ať udělá něco s tím mostem,
ze kterého poblíž jablunkova na trať kamiony jak shnilé hrušky padají, dopravu přerušují a unavené
hudební poutníky na nádraží předlouho čekati nutí... a co dál? počkejte si do dubna!
dudyn
foto: dudyn 
související články:: |
