že jsem takhle jednou odpoledne nechtíc shlédla přeslazený vánoční cajdák s houslí
zápletkou meryl streep nakonec trochu ovlivnilo můj pohled na středeční "předkapelu"
(dá-li se to tak říct) banany. divné, a divné se vším všudy. bez vysvětlení. prča je
ale v tom, že tyhle porno houslistky v kožených (nezapomínejme, kde jsme, takže spíše
koženkových, že ano) oblečcích beztak přišly většině návštěvnictva docela normální,
protože je od vladivojny už tak nějak zvyklé na všechno.
zpátky k bananě. takovéhle kapely vlastně nemám moc ráda. fungují prostě jednoznačně
- buď dobrý nebo zlý, buď se člověku jednoduše líbí nebo ne. nějaké instrumentální
novoty v nich uslyšíte spíše omylem, tudíž se dá oremcávat a hodnotit pouze a jenom
projev zpěvaččin. přičemž ten, i když je vysloveně dobrý, mi náznak smysluplnosti recenze
tak trochu zabíjí pod rukama. no, nuda no. si máte na takové koncerty chodit
sami. tenhle jednostranný vlastní dojem vám nikdo do hlavy rvát nebude.
od extrému k extrému, ze salaše (celá estráda začala kolednickým hekáním přizvané
slečny, snad zpěvačky) do bordelu, tam a zase zpátky protáhla střídavě červená,
černá a bílá vladivojna celým večerem nejen svoje tři oddané fans ze třince, ale vůbec
všechny, kteří si ještě před vánocemi udělali trochu času na pořádnou nálož
nekontrolovatelné excentricity.
navíc, přestože jsou to textově někdy jenom neartikulované svahilsko-jakési skřeky,
co si klára hází, kam se jí zrovna zachce a že melodie v podstatě nevybočují z jedné
jediné líné linky: kytara-bicí-trocha-divného-rocku-a-skákající-diva-v-popředí mě tenhle
bananí koncert celkově docela bavil. možná proto, že vladivojna je pro mě takovou
relativně konkrétní slátaninou toho, jak to vypadá, když jste talentovaní, hyperaktivní,
dejme tomu až kapku labilní a zůstáváte v ostravě. se syrovostí a popílkovou poetikou
sobě vlastní...
ludva
tak nevím, jestli je to jenom moje mezera v nějakém hudebním vzdělání, nebo normální
tma pod ostravským svícnem. tudíž s touhle trochu potupnou pravdou vyběhnu ven radši
hned na začátku. přiznání je polehčující, že jo..? - chilli o bananě jako takové vlastně nedokážu
rozumně říct skoro nic. neznám zábavné historky z jejich minulosti a nějaký
rozdíl mezi tím, co a jak hráli kdysi (před těmi dvěmi alby to je vážně teda
velké kdysi:) a dneska jsem taky zrovna nezaregistroval.
nu což, o trapnost jsem se odřel už dosti. takže není moc, co ztratit. abyste
rozuměli, on to celkově vzato koncert nebyl vůbec špatný. normálně bych to
třeba rozkouskoval, jenže (viz výše, že ano) to touhle cestou nepůjde. banana
prostě funguje podle zaběhlého modelu: silná, dynamická, nevypočitatelní
frontwomanka baví chtivé davy natěšených mužských fanoušků. zatímco kapela,
stojící tak trochu v pozadí, tu její chrlící se energii prostě jenom
dokresluje. a že se basák sem tam k vladivojně přiblížil bych nepovažoval za
zrovna rušivý element její nadvlády.
ač za sebou mají jenom dvě cd, zpěvačka se jim vyzpívala už více než
dost. a vůbec - ono se na ni u toho i docela dobře kouká. celou dobu
tajtrlíkovalo na pódiu (na sex banýn i pod) z místa na místo, přičemž
si do rytmu nejednou pomohla lascivním mávnutí šílené paruky. a ještě
jednou a vůbec - když jsme u té lascivnosti, tak ono je to i docela akorátní
synonymum pro něco jako instrumentální předkapelu toho večera. dvě sličné,
pro lepší vizuální efekt platinová blondýnka a černovláska, houslistky
posunuly tenhle koncert ještě o kousek blíže k absurditě, vladivojně vlastní.
pravda, neumím si představit, jaký ohlas by sklidily jinde, ale vedle banany
to nějak fungovalo. ještě že tak. bez ohledu na to, že se mi středeční
vystoupení prve trochu plížilo k (slušně řečeno) splývavosti, do sebe celý
večer nakonec docela hezky zapadl. takový pestrý vánoční večírek. s perfektním
hlasem, ovšem. strictly blue 
související články:: |
