při slabém obsazení sálu na začátku večera bylo zřejmé, že u nás the bridgeheads
opravdu nemají ani našlápnuto. o čtyřicet minut později to bylo jiné – mají
základnu. u prvních skladeb ještě frontman tom dask žádal svým "počúvajtie", z pódia
ale odcházeli s bouřlivou odezvou. už skladby z ep things ukazují na tvorbu
úderného pomezí suns a interpol, celek odehraných věcí to potvrzuje. do konce roku
lze čekat hotové regulérní album, potom přislíbené turné. mohu- li, dokončím svou
myšlenku z pozvánky, utvrzená tomovým těkavě těžkým projevem a nutkavými refrény.
přes globální nasycenost elektro-kytarovými přímočarostmi, dobyli londýn, dostanou i vás.
jako sunshine, mockrát. v olomouckém klubu bylo ale do očí bijící to, čemu
se u nich také vzletně říkalo "přirozený vývoj". bavit se o táborských před pěti
lety jako o navzteklých klucích s velkými ambicemi ale ztuhlými punkovými návyky,
bylo by vtipné, ale nepřístupnost je sexy a k cokoli-punkovým devízám patří. vím,
že znova otvírat kapitolu "dreamer aneb měkčeji" není vhodné, ale udělám to. po
posledním výstupu ve fabricu jsem si s tím hlavu nelámala, ale ve středu se lámalo
leccos. kay se procházel publikem, nechával nás za sebe zpívat bridge, roztančil
a roztleskal disco-děti. vedle starších věcí jako miss kkarma kkoma,
lower than low nebo what you've got vyznívají na živo novější keep
your eyes open wide nebo you in your head jako čajík, bez pointy. na
druhou stranu, singlovky top top the radio nebo zběsilé ghetto můžu
denně a šťastní všichni, kteří udělají za kariéru jedinou takovou skladbu.
takže uzavírám kruh: v klubu je osazenstvo trojího druhů, sunshine si hrajou své.
aniž by to jakkoli řešili, mají na koncertech čtrnáctky i třicátníky – jedni
piští v lebkových mikinách, druzí se u přidávané velvet suicide rozjeli
těžko popsatelným způsobem. já si to své chytračení můžu zase schovat. od mého
prvního setkání se sunshine, před třemi roky v boomerangu, se vlastně jakoby nic nezměnilo. jejich pouštěné intro je nejnapínavější, co znám, bez šance na obehrání. a jako tenkrát, i tento čtvrtek jsem musela k ortopedovi se zablokovanou krční
páteři. a ještě bych jim za to poděkovala.
vesna 
související články:: |
