začněme trochu zeširoka - zážitky, které s koncertem jako takovým až tolik nesouvisí. nerad to v reportech dělám, ale tentokrát se neubráním... je to hlavně proto, že jsme se do jednoho z našich oblíbených klubů dostali zas po dlouhé době (naposledy nás sem přitáhla katka winterová s mouchou - chilli e.o.s.t.). už si skoro nepamatuju, kdy jsem jel do kopřivnice a nesněžilo (tedy s výjimkou letních festivalů - eště to aby...). vydali jsme se v celkem početné sestavě, která rozšířena o kamarádstvo zaplnila do posledního místa alčino auto. chudák alča se svým ne tak docela dokonalým zrakem ve tmě a přímo proti sněhovým vločkám vlastně vůbec neviděla, kam jede. nakonec to zvládla s bravurou sobě vlastní a my se s úspěchem vylodili za centrem kopřivnické kultury. po nějakém tom pivku a něčem malém k snědku z produkce vietnamské kuchyně (mmch: nápis "pozor moc pálí" na butelce pikantní omáčky je velmi povedený) jsme se vydali vzhůru dolů do krytu za hudebním dobrodružstvím.

předskokanství obstaraly h.c. formace barricade (kroměříž) a illegal illusion (band from the fucking little town bílovec), které naservírovaly pomalu se scházejícímu publiku porci velmi dobrého hard core. přiznám se bez mučení, že z h.c. toho nemám moc naposloucháno, takže nedokážu posoudit jemné niance tohoto stylu, nemohu tak docela posoudit kvalitu v rámci h.c. scény a omezím se pouze na tvrzení: byl to pořádný nářez!

jak už v pozvánce předznamenal strictly, sushine je v zahraničí známější než doma a tomu odpovídala i návštěva v noře. pusto prázdno sice nebylo, ale narváno taky ne. navíc, vzhledem k předvedenému výkonu i pověsti, která je předchází, by si zasloužili početnější dav v sále - když ne hlavu na hlavě, tak aspoň hlavu vedle hlavy... sunshine opravdu od začátku předváděli velmi slušný výkon. porce "živých zvuků", obvyklých pro běžné rockové formace - luzených nástroji, mísí se syntetickými zvuky promletými různými přídavnými škatulkami a všelikými elektronickými udělátky. jen pro mě dále zůstává záhadou, jak má tahle kapela ve skutečnosti naživo vlastně znít. zatímco v českém brodě loňského léta na rock for people doplatili na silný vítr, který na kopci u scény no.2 odnášel některé zvuky někam mimo dřív, než dorazily k mým uším, v noře se mi zdál zvuk hutnější, celistvější, ale docela přebuzený - zvukař snad až příliš daleko vytáhl některé páčky a hejblátka (alespoň při porovnání s nahrávkami staženými ze stránek kapely, které mají i melodie, jež tu poněkud zanikaly). škoda jen, že jsem tam nepotkal šéfa klubu, kterého předchozího dne unesli sunshine v roxy (pravděpodobně byl ještě v praze). docela by mě totiž zajímalo jeho srovnání... i tak jsem si ale koncert vychutnal a musím přiznat, že tahle kapela má mnoho do sebe! čepici dolů!

a cesta zpátky? sníh se vykašlal na padání a dal si pauzu, takže naše řidička neměla sebemenší problém s transportem našich znavených těl do vzdálených domovů.

blinky::