hned první festivalový den nabídnul poměrně bohatý program - nejprve
kompilaci balkánské a romské muziky v podání the gypsy queens and kings,
v nejryzejší podobě žánru. ze zcela jiného soudku bylo vystoupení korejských
bubeníků dulsori, precizně secvičené, rychlé a dynamické. asijský styl
bubnování je postavený na sehranosti bubeníků, technické dokonalosti a
skvělém nacvičení - tedy nic pro milovníky improvizace a doprovodných
rytmů... jednoznačným vrcholem večera byl severský valravn, mix těžké
elektronické hudby a klasických, zejména historických akustických nástrojů,
jimž vévodí kvílivá niněra - nad tím vším se pak vznáší hlas zpěvačky anny
katrin. vskutku povznášející zážitek...
z pátečního programu bych vypíchnul výtečný energický koncert acoustic ladyland,
jemuž scházelo obří afro bubeníka seba rochforda - namísto toho sehnala kapela na
poslední chvíli záskok, nutno podotknouti více než adekvátní. naprosto úchvatní
byli alamaailman vasarat - jejich těžko uchopitelná smršť rytmů a melodií
postavená na dvou violoncellech, dunivých, místy až metalových bicích a dvou
nepřehlednutelných postavách v centru pódia - jarno sarkula a erno haukkala, kteří
svými dechovými dialogy a teatrálními gesty vytvářejí napětí a melodické bouře.
pro ty, kteří snad zatoužili po větší únavě, než jakou poskytovala
pětatřicetistupňová vedra a jimi vynucené popjíení množství festivalové
dessítky, zahráli skyline a to velice energický set, vystavěný na tanečních
elektronických smyčkách a kytaře a bicích, které jednoduchými hudebními
postupy vytváří gradaci a doplňují samplové podklady. trojice sebevědomých
zpěváků/rapperů pak celému vystoupení dodala patřičný punc dobré show. škoda
jen zbytečného sebevědomí, sršícího z pódia (mnohem přirozeněji působila
markéta rybinová v "českých guano apes" gaia mesiah a dr. kary jako mc v
fast food orchestra).
něco extra pro milovníky lehké psychedelie pak přichystali porcupine tree -
legendární kapela plná skvělých hudebníků, v ostravě odehrála opravdu
nádherný koncert.
v sobotu jsme zahájili koncertní maraton vystoupením laco decziho a jeho
kapely na newyorském pódiu, ve všudypřítomném parnu jsme zvládli i nive nielsen
a jeji rudé ukulele a hawk and hacksaw ve skákavém balkánském rytmu.
do nejbližšího stánku nás záhy vehnala solidní bouřka, díky níž byla všechna
vystoupení o 30 minut posunuta. příjemného deštíku využívali mnozí k
všelijakým bahenním hrátkám, doplňování tekutin a nikotinu... když se mraky
alespoň zdánlivě vypršely, na pódium naklusali se vší vervou irští the
cranberries a odehráli set těch největších hitovek - naprosto precizně
a s nadšením. osobně jsem se nejvíce obával nechuti hrát staré skladby, které
kapela přeci jen musela za svou dlouhou koncertní kariéru odehrát snad tisíckrát...
dešťový maraton pokračoval jedním z nej- lepších vysoupení letošních colours
of ostrava - koncertem jaga jazzist. energií nabitý živý koncert
mnohonásobně předčil jeich netradičními kompozicemi nabidá cd. výborným
rozhodnutím bylo i navzdory neustávajícímu dešti a absenci pršiplášťů vydat
se na vystoupení afro celt sound system - nečekaně energická taneční smršť
složená z afrických rytmů a irské melodiky nás přiměla křepčit v dešti dobrou hodinu...
poslední den festivalu jsme zahájili vystoupení etna kontrabande, polského
ska, které milovníky žánru jistě neurazilo. velkým překvapením bylo
entusiasmem našlapané koncertování brooklyn funk essentials a náslených
new yourk ska jazz ensemble. lehce na nervy mohlo českým posluchačům lézt
neustálé opakování slov ostrava, czech republic a ahoj - svaté trojice všech
amerických frontmanů...
regina spektor působila na největším festivalovém pódiu velice subtilním
dojmem, osobně bych přivítal více skladeb s jejími spoluhráči (housle,
bicí...), i tak byl ale koncert velice příjemný.
kouzlo colours of ostrava spočívá v kontrastech - jak na straně hudebníků,
tak publika. bylo proto jen příznačné, že po komorní regině spektor vpadl na
pódim iggy pop s kapelou stooges, udělal rozruch, když pozval partičku
nejprůbojnějších tancovat přímo na stage, nicméně určitá strojenost
(zosobněná pomocníkem starajícím se celý průběh koncertu o to, aby šňůra k
iggyho mikrofonu byla dostatečně dlouhá a v pořádku) a odtažitost (kterou
jsem pocítil zejména nechutí kapely přidat byť jediný rozvrzaný song) mi
trochu zkalila nadšení z jeho vystoupení.
nuže nezbývá než poděkovat všem, kteří se na přípravě a chodu tohoto
megalo- manského podniku podíleli, a doufat, že příští rok přivezou do ostravy
další zajímavé umělce.
jiří reiter 
související články:: | 
