kapela na trase krnov - praha. letošní největší objev. těžko pojmenovatelný styl.
poklidná a podmanivá hudba. neotřelé texty. to vše a určitě i více jsou bratři
orffové, kteří letos vydali svůj debut s názvem bingriwingri. že nevíte?
pojeďte se mnou...
původně jsem si myslel, že když budu na místě skoro hodinu předem, nebude v ničem
problém. chyba lávky! veškerá sedátka byla zaplněna obyvatelstvem reprezentující
všechny věkové skupiny, nakonec jsem však zabral poslední židli za zády zvukaře,
jenž neměl zrovna dobrý den, protože se mu celkem úspěšně dařilo sabotovat ivánkův
zpěv. povědomí o bratrech je tedy zřejmě na úrovni.
s jedním albem na kontě tak nějak tušíte, co vás čeká. a tušení se naplňovalo
a naplňovalo nejen k mému nadšení. pozvolný rozjezd střídají písně rychlejšího charakteru,
které však v repertoáru tvoří menšinu. kytarista lukáš klečí na pódiu a téměř
nezaujatě si vybrnkává rytmus, jakoby ani nevnímal obecenstvo. basák se za mírného pohupování
a se zrakem sklopeným oddává hudbě. někde vzadu sedí chlapík s trubkou a spokojeně
si potrubuje a to vše v čele s ivánkem, který s přemýšlivým výrazem zpívá
o zvláštních věcech. sotva dozní poslední tóny, už nastupuji do vláčku, který mě veze do
bingriwingri - města většího než moskva, města v budoucnosti, kde lidé sledují
telesfaces a hrají na kostrafóny. bingriwingri je vůbec pozoruhodný song, kde
bratři demonstrují svou originalitu. jazzově hrané bicí, rozměrné ambientní plochy,
tklivá trubka a melodické piano. tenhle model úspěšně funguje i v dalších písních,
pro folkaře přidáme navrch i kytaru. z bingriwingri vystupuji zpět v jazz clubu
a vstřebávám melodie opět z kategorie těch pomalejších. nejprve malé představení
města krnov prostřednictvím krnovské, vzápětí nevypínám, která za
sebou táhne špetku deprese, což si uvědomuje i ivánek a slibuje, že smutně se
loučit rozhodně nebudeme, proto obrací směr na jihovýchod a orffové mění řeč na
tatarák, obecenstvo uznale pokyvuje hlavami při tónech onyta almyim. hlasité nadšení
si žádá přídavek, který je však již poslední skladbou večera.
jestli bratrům orffovým svědčí nějaké prostředí, jsou to rozhodně malé kluby s intimní
atmosférou, která dá vyniknout lehké poetičnosti projevu a těžkému uvolnění mysli.
už se těším na další album podpořené šňůrou koncertů.
yngwie 
související články:: |
