když jsem v pátek ráno otevřel oči, řekl jsem si: "jedu na křídla". a
tak jsme s carevnou mávli na výpadovce na brno a zastavil nám příjemný
chlapík v oktávce a během dvou hodin jsme přistáli na parkovišti před
jakýmsi supermarketem v brně. v pět nás pak hodil jeden z mála autobusů
brno-křídla do té kouzelné vísky a koňská šou mohla začít.
popravdě řečeno jsem se koňské tématiky poněkud bál. představa kaubojů,
ostruh a všech těch záležitostí divokého západu, které se mi při
představě koně (která byla k letošnímu ročníku přišpendlená) vybaví, se
mi poněkud nezamlouvala. nakonec ale bylo všechno úplně jinak (hlavně
díky originálnímu uvaděčského umu pana štěpána) a během celého
dvoudenního koňského večírku se neukázal ani jeden desperád.
pátek začal koncertem devíti životů, což byla (alespoň pro mě)
taková zahřívačka, takže jsem stačil během jejich vystoupení skouknout
místní hostinec a místní g pivo (s poličkou na festivalovém čepu nemám
valné zkušenosti...) rapa nui oproti minulým ročníkům překvapili
ráznějším podáním. kryštofovy staré věci - slovy klasika je to
klasika. oprášili staré fláky, přihodili něco nových písní (jednu mi
věnovali - juhů, konečně jsem se toho žháře dočkal!), prostě nezklamali
jakkoli byli prohlášeni za kopyta.
ani jsem se nestačil vydýchat a na pódium se natlačili "diky, diky
terne čhave", hráli tedy pekelně  dlouho - směsici romské muziky a
takových těch moderních směrů jakou hraje například gothard. vystoupení
pěkné, mnozí si to náramně užili. poslední věc večera byli goro.
týpci tak divní, až mi to přišlo zajímavé. hráli urputně, brali to tuze
vážně, ale mělo to něco do sebe, to se musí nechat. to už jsem se ale
uložil pod stůl (mezi dvě ženy, heč) a upadnul do neklidného spánku
přerušovaného různými výkřiky a žadoněním o alkohol všelijakých
individuí u baru.
sobotní ráno jsem jakš takš zvládnul, přijel pan farář a pustil se do
bohoslužby. a to už se objevili foťáci. aha, já jsem vám ještě neřekl o
foťácích... inu, foťáci, to je takový zvláštní zarputilý živočišný druh,
který je vždy a všude, napnutý jako struna, vždy hotov ke skoku. loví
vše v jakémkoli množství, svou kořist oslepuje tzv. "blejskáním".
tedy družstvo pánů fotografů bylo opravdu k neuondání, svými přístroji
se míhali pódiem, mezi diváky, zkrátka všude a hodně moc fotili. nu,
proč ne - ale omotávat se kolem pana faráře, jako by byl kdovíjakou
atrakcí nebo lézt hercům do představení, to se přeci nedělá... ale
opusťme foťáky a vydejme se vzhůru skrz středozemní moře společně s
panem mojžíšem s hladovými egyptskými koňmi v zádech (to byl totiž
průběh ranního výletu, kterýžto směřoval ke hrobu koně neznámého vojína).
když jsme ozkoušeli koňskou ozvěnu, zapíchli naše oře při hrobu
zmiňovaného koníka a po návratu přepadli jídelní stan (kde byl stálým
inventářem max se svou hromádkou toastů a ukořistěnou lahví kečupu),
začalo se dětské koňské odpoledne s klauny, přednáškou pana zikmunda (to
zas bylo...) a výtečným divadlem s rapovou vložkou (mpeg,
8235 kb). samozřejmě nechyběli ani básníci - johanka galatea, marie
šťastná (laureátka...) a chalan. a málem bych zapomněl na pasu vrané
koně, což se prostě musí vidět (možná i slyšet...).
první sobotní kapelou byli hned zprudka domácí korisz. oproti
loňskému roku měli vyváženější sestavu, tvrdší nádech a kratší vlasy.
hudba super, akorát nebyl slyšet činel, myslím si ale, že by se korýšové
měli oprostit od starého repertoáru, který člověka nutí srovnávat
(přičemž docházím k názoru, že staré  syrové podání oněch songů mi bylo o
něco málo sympatičtější), a pustit se s novým vzezřením do nové tvorby.
veselá zubatá se vycenila se zbrusu novým zvukem (tedy alespoň
pro mne), skladby byly našlapané, podpořené skákavýma bicíma - zkrátka
veselé a zubaté! nebál bych se říct, že to byl jeden z nej koncertů na
letošních křídlech.
bow wawe hráli hip hop. hráli jej velmi uvědoměle, vážně, velmi
zodpovědně a hráli jej dobře. toť vše. textově nuda, ale aspoň jsem
odkoukal pár fajnových tanečních setů, založených na pohybech pravé
ruky. medvědi 009 nepřekvapili. kapela měla co
nabídnou pouze skladbami made by (?) divokej bill, vlastní repertoár
nebyl tak chytlavý a texty... škoda mluvit.
aby toho nebylo málo, vystoupil ryze punkový volant, což byla
opravdu neskutečná záležitost, při níž sem se vskutku pobavil. nejenže
se odehrávaly všeliké věci na pódiu, ale to, co se tančilo mezi diváky,
to byly fakt neuvěřitelné sestavy, což mohu jako naprostý pohybový
antitalent dost dobře posoudit.
řečený ocas večera obstaral návrat oživlých mrtvol čili nom svými
litanickými zpěvy. v sestavě se objevil další člen hudební rodiny
ženatých (bicí) a nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale dalo se to
poslouchat...
nedělní ráno mě probudila čísi historka o tom, jak archeologové vykopali
botu ze 13. století, ožrali se, sežrali ji a dostali mor... a pak nemá
mít člověk divoké sny. než jsem se vyhrabal zpodstolu, zavřeli jídelní
stan, takže nezbývalo než pojídat tři dni starý sýr. prošli jsme se
křídly a nakonec tohle požehnané místo v klidu opustili směr nové město
(abychom se zde zúčastnili výtečné garden party).
krysa
foto: krysa 
související články:: |
