jaký to je, když nic nemusíš a děláš věci jen, jak cítíš. nic tě netlačí, nikdo do zad nefuní... kapela bez testosteronu a ega. tady se už nemusí předstírat,
protože ti kluci už něco zažili a dokázali. to jsou umakart. cestou do opavy jsem chtěl poslouchat starý manuál, abych měl srovnání. nevím, co se to ve mně
bere za "čecháčství" hledat důvody, proč nová deska musí být průser a recyklace. a že to bude nuda. probral jsem se včas. žádný rejpání a hledání nesmyslů.
na prvních světlech jsem pustil interpol.
začala ille. možná ji znáte spíš jako olgu königovou, nežnou část momentálně spící obří brovskve. ille natočila v produkci dušana neuwerta velice povedené
ep a na jaro chystá debut. ille je přesně ten typ, co můžu. něžná, trochu melancholická a neskutečně uvěřitelná. v sále se zhaslo a už jenom šeptalo. vše
zamlžené, zamodřené, začerveněné... zmrzlé, schované kdesi v rekvizitách... a tak jsem zadržel dech.
až přijdu domů, až ráno přijdu domů, dám vařit vodu a připravím čaj, co máš rád...
a slunce svítí, do tvý láhve nedopitý a prašnej vesmír tou září lítá a víří...
a křižuju si po cestách, v sobě, vážný a klidný... jak se s tím poprat? hrátky s písmenky. mám rád. illeart.
probuzení. jan těsnohlídek je zjev. neznal jsem ho a jsem rád, že už znám. začal recitovat a já si musel koupit všechny jeho knihy i s věnováním.
něco se děje
tak jak to je
to už nebude dlouho
tak jak to je
to už dál nejde
...
sál se natlačil k pódiu, když se rozezněl umakart. trochu mi to připomnělo kraftwerk. starý věci, nový věci. sem tam osmibitový retro, špetka punku,
kytarovek i rokenrolu.
poslouchal jsem a myslel na priessnitz, the ecstasy of saint theresa, tatabojs, nierika, lu, lesní zvěř, na všechny kapely, které mě kdy ovlivňovaly... a že to všechno
mám rád. hudbu, texty, básničky, světla, zvuky a lidi, co umí. když se na závěr umakartů objevil na pódiu jan těsnohlídek, pak ille, vlci u dveří buráceli sálem. celý
večer se propojil. lidi, co si jsou uvnitř podobní. stírají se slova předkapela, předskokan, předbásník, předpísničkář... leze z toho jeden celek a jeden hezký večer.
díky ille, janovi i umakartům a taky vendulce, že to celý zprodukovala. a tak můžu cestou, noční opavou s klidným vědomím schovat interpol, zastrčit do přehrávače
nový umakart a zpívat si, že svět je zas o něco krásnější...
lukáš horký foto: lukáš horký
související články:: |