ačkoliv musí být iva frühlingová na velké prostory plných lidí sledující očima hemžení na pódiu,
hned na úvod se upřímně přiznala, že v intimním klubovém prostředí se ji tak trochu
klepou kolena. v povídání pokračovala i mezi písničkami a jakkoliv to není v čechách
zvykem a člověk se tak dostává lehce na tenký led, zda-li budou jeho výpovědi někoho
zajímat (viz. kryštof michal ze support lesbiens) u ivy to mělo tu výhodu, že si
tak divák udělal aspoň přibližný obrázek o čem ta holka v té francouzštině vlastně
zpívá. zazněla i jedna píseň v angličtině, ale hlavně český zástupce (utíkám) odhalil
ivu v nejisté podobě, kdy se při téhle písni s českým frázováním dostala poněkud na
zcestí. zbytek písní se nesl na příjemné vlně francouzského popu, se kterým ale
v našich podmínkách nemáme značné zkušenosti, takže těžko s něčím srovnávat či
hodnotit.
ze všech písni výrazně vystupují singlové hity la muerte nebo
ou tu veux quand tu veux a obzvláště rockově rozdováděná j'ai eu tort,
na zbytek jsem si druhý den už jen těžce vzpomínal. každopádně s francouzským zpěvem
u nás nemá v tomhle žádnou konkurenci (here a miou-miou to přeci jen mají "hozené"
tak trochu jiným směrem) a budu radši, když se z našich rádiových vln bude ozývat
tenhle aristokratický jazyk než karmovská slovinština.
strictly blue
prve se mi vůbec nechtělo (pozn. a ostatně proto mám dovoleno se s druhým pohledem
přidat :), ale řeknu to hned na začátku - celkově vzato je iva frühlingová docela talentovaná,
nadějná zpěvačka s povětšinou půvabnými, lehce se poslouchajícími písničkami nejen
na deštivé nedělní odpoledne. všechno kolem sebe rozzářila a klub zapráskala výbornou
atmosférou (viz rozhovor s krajčem, na který se na ovečkách můžete těšit :) navzdory tomu, že je to byl její vůbec první
český koncert. čímž by se dost možná na
 to, co jí prospívalo doteď, tzn. že jí lidi
znají z televize, že je půvabná modelka a podvědomě si ten její vlezle milý singl
z aquily brouká sedmdesát procent národa, nakonec mohlo nabalit další pseudo -
intelektuální posluchačstvo.
všechno půjde určitě dobře, jenom když už víckrát nezabrouzdá do bonusových českých
obskurit typu "vyprávím pohádku o mých snech ze zakletého zámku... vznáším se a nevím
kam, ze zakletého zámku utíkám". to by totiž taky někdo mohl utéct z klubu. vzhledem
k faktu, že iva žila a zpívala ve francii ne zrovna chvilku, je přítomnost
takovéhle vady na kráse melodických šansónků do nebe volající. i když, francouzsky
neumím, tudíž třeba jsou i ostatní texty podobně vzletně vybásněné a zbaběle podlézají
tuzemskou, vysoce nastavenou laťku jakékoliv trapnosti. logicky, vzhledem ke své
manekýnkovské minulosti působí iva na pódiu přirozeně až perfektně, snad pouze místy
infantilně divných prupovídek a lá patnáctiletá roztržitá slečna poprvé v čr mezi
písničkami by mohlo být možná trochu míň.
nicméně, po celém koncertě, se všemi těmi zvučnými hity jako la muerte,
alice a ou tu veux quant tu veux, s překvapivě docela dobře zvolenou
a sehranou kapelkou v pozadí, se mi spíše chce věřit, že ten zakletý singl
byl jenom takovou krutou výjimkou potvrzující všechna možná pluska jinak právem
vysvítávající hvězdičky. a předvádět má skutečně co!
ludva
foto: strictly blue 
související články:: |
