čtvrteční dvojkoncert v boomerangu zahájila skupina banana. tato
ostravská hardrocková formace se díky svým kvalitám a poměrně častému
koncertování již pomalu dostává do podvědomí nejen ostravské veřejnosti.
koncert byl klasicky pěkně ostrý, vladivojna (zpěv) opět řádila a pokud mne
nešálil zrak, viděli jsme i nějaký ten nový obleček (byla to dračice nebo čertice?
mmch: koncert začal nečekaně přesně, takže při našem pětiminutovém zpoždění se stalo, že než
jsem vytáhl foťák, byl tento obleček již vyměněn... - dotaz a povzdech dudyna).
kapela využila
koncertu také ke křtu svého debutového alba (vydává universal, k dostání u každého
dobrého prodejce - údajně za 199 kč - pozn. dudyna). a jako třešničku na dortu
 (nebo spíše zelí na hlavě) jsme nakonec
viděli pyrotechnicko-cirkusové číslo, kdy si ekvilibrista dalibor
(kytarista banany) nechal na hlavě odpálit hlávku zelí. hlávka skutečně
ukázkově explodovala, hlava vydržela. a boomerang byl rázem plný zelí
(máme i fotodokumentaci - za mírnou úplatu poskytneme příslušnému orgánu).
skupina calico soul na svůj ostravský koncert asi hned tak
nezapomene. publikum bylo jednak rozmrzelé, že se na jejich výstup
muselo čekat, no a pak se ještě zjistilo, že asi někde zapomněli bubeníka. i počali
hoši američtí produkci ve dvou: kytarista (johnson) a zpěvák-kytarista (todd).
tedy... zpočátku tam byl ještě flétnista, ale ten záhy zmizel v zákulisí.
jak jsme později zjistili, do skupiny nepatřil, což nám mohlo dojít už
když jsme ho slyšeli na začátku mluvit podezřele dobře česky. calico soul tedy
hráli ve dvou - za doprovodu poloakustických kytar, což bylo sice hezké,
ale publikum začalo částečně zřejmě i díky pokročilé večerní hodině
podřimovat. i povolal zpěvák na pódium bubeníka banany radima. radim se
zhostil úkolu na výbornou a skoro ani nešlo poznat, že improvizuje.
skladby dostaly šťávu, publikum si začalo poťukávat do rytmu.
náhle
kde se vzal - tu se vzal, ze zákulisí se vynořil onen tajemný flétnista,
tentokráte s basovou kytarou a bez čepičky (bez čepičky ne, bohumile..!).
po chvíli už se "chytal" dost slušně
 a zvuk
začal nabírat na hutnosti, písně se začaly měnit k improvizovanému
obrazu svému. neuplynulo mnoho času a na scéně se objevil další
poloakustický kytarista, zřejmě také ne američan. začínala jsem se
poohlížet po vhodném hudebním nástroji, že si taky zajdu zahrát.
předběhl mě ale již zmiňovaný kytarista banany dalibor, zapojil si
svou elektrickou kytaru a připojil se také k masovému jamu. v tomto
složení odehráli calico soul sice jen jednu píseň, ale improvizací trošku
prodlouženou. to už byla skutečně výborná muzika a publikum nemělo
daleko k tomu, vydat se pod pódium šlapat zelí a házet řepou (někteří
nejmenovaní -dudyn- házeli svou prořídlou, už dávno ne červenou, řepou alespoň v sedě).
mezi tolika nástroji se však počaly poloakustické kytary a původní aranžmá
písní poněkud ztrácet, což ne příliš libě nesl kytarista johnson.
a když další (již postarší) divák projevil zájem o jeho kytaru, že by si
taky zahrál, uznal milý johnson, že co je moc, to je moc, odložil
nástroj a odkráčel do zákulisí. čehož s radostí využil již zmíněný
týpek z publika a střihnul si na pódiu pěkné kytarové sólo a taneček
se zpěvákem toddem. tomu se pak ale johnsona zželelo, poslal část hudebníků
pryč, udobřil kamaráda a v okleštěné sestavě dvou poloakustických
kytar, bicích a basy zahráli poslední dvě písně a odešli.
co říci závěrem..? koncert to byl skutečně velmi netypický a amíci se alespoň
na vlastní kůži přesvědčili, že co čech, to muzikant - o moravácích a slezanech nemluv(n)ě. nebylo by divu,
kdyby některému z účinkujících nabídli angažmá. alča
foto: dudyn 
související články:: |
