bude to z mé strany možná trochu troufalé (možná víc než trochu), ale přesto
se s vámi chci podělit o své dojmy a pocity z koncertu kapely support
lesbiens v opavě. byl to můj první koncert na kterém jsem byla a věřte,
nevěřte určitě ne poslední.
vstup do víceúčelové haly mě trochu překvapil, ale rozhodně ne odradil. lidé se
teprve scházeli a halou se rozléhaly písně předskokana tolik očekávaných support
lesbiens (ten název kapely jsem  zapomněla, ale... nelíbila se mi, tak proč si ho
pamatovat) - (byli to another way - pozn. trembiho). tato skupina mne
nezaujala, ani svou hudbou, ani neustálým děkováním zpěváka. asi po hodině ne
moc valné muziky se začala scéna chystat pro "favority večera". nejsem znalec
skupiny, ani jejich velký fanoušek, ale tato slova budu odteď psát (alespoň co
se fandovství týká) už jen v minulém čase - "nebyla jsem jejich fanoušek...
dnes je ale všechno jinak".
zpěvák skupiny, charismatický kryštof michal, nenásilně a přirozeně tóny písně
doslova prožíval. tolik energie vložené do zpěvu a pohybu jsem jaktěživ neviděla!
v davu publika, tančícího, tleskajícího a zpívajícího téměř všechny písně, jsem
nevnímala pořadí a názvy písní a prožívala jen tu pulzující atmosféru. omámená
hudbou, světelnými efekty a atmosférou mi některé přesto z nich utkvěly v paměti:
prvotní bet my soul, nezapomenutelná you are my star a cliche.
písničky jako bubble brown si pamatuji díky vtipné poznámce o slepém chlapci,
který vidí pouze hnědou barvu a sličnou slečnu jako hnědou bublinu. obdobně
 sweet little something komentovanou slovy "něco malého kutálejícího se do pusy..."
a různé typy meditace u zpěváků prožívaných písní meditating.
každá píseň byla doprovázena úžasnou hrou barev a tvarů na pozadí kapely, od
desítek barevných kostiček, srdíček, očí až po mystické nepopsatelné tvary nebo
text písně cliche. úžasné, barevné, vtipné a veselé! kapela zahrála tři písně z dob
svých začátků, tuším z roku 1993, poněkud tvrdšího ražení. ale podle reakcí
publika kolem mne, i tyto kousky byly vítány a oceněny.
písně jako let's dance a on my line byly publikem doprovázeny nejen tancem,
ale především stovkami rukou tleskajících do rytmu. publikum po půldruhé hodině
vyčerpávajícího vystoupení nenechalo skupinu odejít po prvním přídavku flight
club a parta úžasných "supporťáku" přidala minimálně další dvě písně.
odcházela jsem unavená, ale spokojená. ještě nyní si notuji některé z písní a usmívám
se při vzpomínkách. díky za nezapomenutelný večer, díky za energii a vřele všem doporučuji.
ko100lka
foto: ivory 
související články:: |
