do sousedství kopřivnického stadionu jsem dorazil něco před šestou hodinou,
stačil jsem však ještě zaslechnout několikero skladeb kapely
(tuším že) once´s, nutno říci, že jsem byl mile překvapen. sestava kytara, basa,
klávesy a bicí (to vše výborně obsluhováno poměrně mladými,
na styl hudby nezvykle vypadajícími lidimi) ve mě zvukově evokovala kapelu nightwish,
once´s však byli o něco poklidnější a bez operního zpěvu.
jako druzí zahráli ostravští naked floor. vystoupení se, alespoň pro mne, slilo do jediné
lehce monotónní písně. ačkoli jim to šlapalo, do
mého vkusu se netrefili.
o.p.jazz band vyrukovali s poměrně libozvučnou směsicí jazzu a funky, já jsem
se ale již potajmu těšil na proslulý valšský hudební soubor
ciment. ten začal hrát jen co slunce zapadlo za jeden z kopců lemující zdejší
krajinu. ke slyšení byl parádní vousatý big beat v podání
čtveřice hudebníků, netradičně zněla jak "cimbálová" kytara, tak skvělé texty
zpívané v nářečí (namátkou vybrané názvy skladeb řeknou své:
"přišel za mnú jozef z oznice", "ogaři ze vsi púšťajú disko"...). nejen proto,
že jsem ciment doposud slyšel pouze z nekvalitní nahrávky, byl
pro mne koncert nejepší partií nadešlého večera.
kapela wohnout zahrála ucházející více než hodinový koncert - směsici žánrů od
punku po sambu (no jo, se-ko no-pí je moje oblíbená), též jeden
kus od divokého billa. prořídlé řady publika se konečně dostavily před
pódium a vystoupení kapely podpořily máváním a podobným skotačením.
vystoupení dalšího souboru bylo započato několikaminutovou prodlevou - dva
členové kapely se kamsi zaběhli a nebyli k nalezení. odpověď na
mou otázku - "proč nezačnou bez nich? beztak je jich na pódiu tak akorát." byla
nasnadě záhy. v popředí elektrick mann vystupují tři
"přednášeči" (slovo zpěvák zde opravdu není na místě) - drobný mužík s dredama
po pás, a dvojice ogarů, kteří byli ku spatření v bílých
košilích při vystoupení kapely ciment, kterak předvádějí žánrově dosti vzdálené
taneční kreace. texty byly velmi důmyslné, místy připomínaly
kurzy angličtiny pro začátečníky či letmé ukázky ze slovníku anglických vulgarismů.
kvalitě koncertu nepřidalo ani postupné obnažování
některých členů uskupení. přezevšechno musím říci, že to neznělo nejhůře (ačkoli byl
terč mého vkusu ponechán bez zásahu) a ostatní diváctvo,
soudě dle jeho ohlasu, bylo dostatečně saturováno. já osobně však vystoupení elektric
man považuji pouze za inspiraci ku sepsání nejdelšího
odstavce tohoto článku.
předposlední vystoupivší kapela lu - směs lehkých samplů a klasických nástrojů
(basa, bicí, kytara) zněla výborně, místy jsem však měl
pocit, že hudebníci hrají "pod svoje možnosti".
poslední kapelu večera, nesselsdorf, jsem z přemisťovacích důvoudů již bohužel neslyšel (no jo,
když si jezdíš jen tak pro nic - za nic do karviné... - pozn. dudyna).
pořadatelé pro letošní ročník zvoli poměrně netradiční kombinaci kapel, plakátová
propagace (alespoň co se týče ostravy) byl dosti bídná.
snad právě proto navštívilo travnatý festivalový plácek poměrně málo lidí. přesto
si tento komorní festival napřesrok jistě nenechám ujít.
krysa
zdraví - síla - krása. opět po roce jsem se těšil, až uvidím
ten nápis, který vévodí hlavní a jediné tribuně kopřivnického letního stadionu.
hromadný příjezd zbytku referentů do kopřivnice byl o pár okamžiků opožděn oproti krysí
rodince. na parkovišti jsme už zaslechli koncovku zvukovky naked floor, jejichž samotné
vystoupení začalo s naším vkročením do areálu.
ostravští (či možná výstižněji - ostravskookresní) naked floor
začali zostra. hardrock v jejich podání je tvrdý (jak jinak...), je precizně zahraný, je
velmi slušný, ale (bohužel) zůstává v platnosti naše výtka z robsního předskočení
ve fabricu - chybí nápady - něco, co odliší jeden song od druhého. takto vám to po třech
písničkách začne připadat všechno na jedno brdo. když už jsem se pak lekl, že další kapela
do svého programu zařadila komické číslo se zpívajícím bubeníkem, přebral si v půli písně mikrofon
zpátky vokalista a ze skladby se vyklubala nejnápaditější a nejlepší věc skupiny - "voices in my head"
(brzy uslyšíte v naší mp3 hitparádě!).
někdy v mezičase stihl přítel kovin odpovědět na několik otázek zvědavého mikrofonu
tv kopřivka a jelo se dál...
o.p.jazz band nabral úplně jiný směr a vydal se cestou fúze jazzu s funkem,
popem a rockem. bohužel - jak se zdálo - zvukař tento druh hudby nezvučí často, tudíž to znělo
všelijak. nicméně i tak to byla příjemně odpočinková muzika, jako dělaná pro letní odpoledne.
to nakonec potvrdilo předpovědi meteorologů, jež slibovaly vyčasení po bouřné noci a zamračeném
ránu i dopoledni.
prvními z hvězd, které vyšly na pódiu, byli valašští z.z.top ciment.
nenuceně zábavné texty výtečně kontrastovaly s jižanským rockem. ciment, ač už ne nejmladší, dokázal
rozhýbat -nácti i -cetileté davy pod pódiem. k tomu výrazně přispíval i charismatický frontman.
každopádně publikum po jejich výstupu bylo řádně rozehřáto a připrveno na hvězdu večera - wohnout.
nejdříve jsme se tak trochu podivili, že taháci večera figurovali v line-upu
ve středu startovního pole, ukázalo se to ale jako velmi dobrý tah. čas určený pro wohnouty
byl ideální! publikum už v plném počtu, ale ještě neutahané, přijímalo každý z těch rozjásaných tónů,
které wohnout produkují, stejně jako všechny ty fórky v textech, a tančilo, zpívalo, bavilo se.
na řadu přišly i covery od suicidal tendencies a bratrů v lahvi - divokýho billa. přesně
podle očekávání - vrchol programu.
elektrick mann začali poněkud nevšedně, když se snažili sehnat dva členy
kapely, kterým bylo celkem jedno, že by už dávno měli být na pódiu. koneckonců střapec,
zcela nezaujat nadávkami kolegy u mikráku, dál v klidu popíjel pivko kousek od nás - u pivního
stanu. nakonec, nakopnut mnohem
opojenějším kolegou (druhým hledaným), dostavil se i on na ona prkna, jež znamenají bartness.
no a pak už se to rozjelo... rap, kombinovaný se zvukem elektrických kytar a samplů, zněl sám o sobě
zajímavě. na majálesu ostravské univerzity mi zněli úplně jako r.a.t.m., v kopřivnici zas evokovali
(teď po rock for people 2003 jsem zas chytrý jak rádio - pozn. autora) cypress hill - a to
tak, že úplně. to dokumentuje např. "všechno, co je od p. je dobré", která je předělávkou "insane
in the brain"... samotnou muziku doplňovaly (pro kapelu typické) excesy typu vystrkování
zadků a "karlů". jsou to prostě úchylové - o tom žádná! ale nezní to zle..!
kapela lu taky nehrála špatně, jenže čas pro její muziku nebyl
zvolen zrovna nejvhodněji. zajímavé kytarové plochy - poměrně na dohled od produkce např. radiohead nebo placeba -
po takové jízdě, kterou předvedly předchozí tři kapely a kterou pak měli dorazit taky hodně energičtí
nesselsdorf, byly možná myšleny jako jakési zklidnění. ono zklidnění však, bohužel, působilo
tak trochu jako uspávadlo - bylo příliš velké a publikum bylo vyhozeno ze sedla. mnohem líp by
lu byli vnímáni třeba před cimentem. i tak se mi ale dost líbili a byl bych rád, kdyby se
zapojili do naší mp3 hitparády (startuje v září!).
celý ten kopřivnický cirkus uzavřeli nesselsdorf. výtečná elektronická
produkce dokázala do už celkem unavených návštěvníků opět nasáčkovat pěknou porci
energie a nejeden opět dal do tance. dvojice hlavních protagonistů (mašinky a zpěv) ani
chvíli nenudila, takže jim hážu podobné hitparádové lano, jako lu.
nás už pak čekalo jen pár hodin spánku nespravedlivých a brzy ráno cesta
do orlové s mezipřistáním na sprchu a žvanec doma. v hlavě (krom doznívajících
účinků piva a rumu)
zůstaly především příjemné hudební dojmy. na shledanou za rok - zas na dohled sloganu, který se
mě netýká!
dudyn
jelikož jsme byli po dlouhé cestě z ostravy značně
vyčerpaní a hladoví, museli jsme zahnat hlad v našem oblíbeném asijském
bistru "pozor moc pálí", a tudíž jsme dorazili do dějiště letošního
bartnessu trošku později... a to rovnou na vystoupení ostravské
skupiny naked floor. od té doby, co jsem je viděla naposledy
sice vyměnili kytaristu, jinak se toho však věru mnoho nezměnilo. opět
kvalitka co se týče provedení výborná, leč ta jiskra pořád nějak nikde...
no tak snad příště.
jako další páni na holení vystoupili opavští o.p.jazz
band. příjemný jazzík, trošku říznutý funky, veselá hudba, taková
příjde vždycky vhod. začalo se stmívat a na pódiu se zjevila skupina ciment z valmezu.
říkám zjevila, protože tito pánové v nejlepších letech na první pohled působí
poněkud máničkovským dojmem. ale hned jakmile začnou hrát, obavy z očekávání výstupu
kapely vesnicko-zábavového typu let
sedmdesátých se okamžitě rozplynou. výborný bigbít, vtipné texty ve valašském nářečí
(občas to až působí dojmem lidové písně), muzikanti se baví, publikum taky,
má to atmosféru a šmrnc.
po valašských ogarech poněkud netradičně v prostřed večera
nastupují hlavní hvězdy festivalu - pražská skupina wohnout. zpívající kytaroví
bratři matěj a honza homolovi, občas zpívající basák jirka zemánek a bubeník
fenek steiner to rozjeli pěkně zostra hned od začátku.
zahráli naše oblíbené písničky ze všech tří alb, kupříkladu plešatí
pánové, sej-ko no-pí, ó, gramofón, volali... a další a další svoje
svižné kousky s řekla bych místy až rozvernými texty. na wohnoutech je
mimo jiné zvláštní a originélní také matějův zpěv, kdy některé pasáže
zpívá hlasem schválně skoro až komickým. publikum vřelo a vyžádalo
si samozřejmě přídavek, a na úplný závěr jsme se konečně dočkali i
vytoužené písně ananas. nebo je raději libo banány?
další svižné a ostré rytmy a rify následovaly vzápětí v podání
další valmezské bandy elektrick mann. ač mohou být reakce posluchačů
někdy rozporuplné, kapela určitě upoutá pozornost každého - když už ne hudbou nebo zjevem,
tak určitě texty. viděla a slyšela
jsem je teprve podruhé a už mám v jejich repertoáru své oblíbené kousky
(není nad to, pobrukovat si celý večer lubrikační gel, lubrikační gel - pozn. autorky).
nápady a energie elektrickým chlapákům rozhodně nechybí, snad ještě časem
dopilují svůj styl (něco mezi hc a hip-hopem) a techniku, ale už teď
určitě stojí za shlédnutí.
s přibývajícími hodinami sílila má únava (už mi taky není dvacet
let) a musím se přiznat, že další kapelu lu jsem vnímala již jen velmi
málo a jakoby ve snách a o posledních účinkujících nesseldorf ani nemluvě.
tudíž o nich nemůžu nic napsat, ale dávám si závazek, že se na ně při nejbližší
příležitosti určitě příjdu podívat.
festiválek se, myslím, hodně povedl, atmosféra
výborná, počasí se zachovalo taky velmi přejícně (snad jen v noci trošku chladno na můj vkus),
co víc si můžeme přát? no snad už jen aby se rok sešel s rokem a byl tu bartness 04!!! alča
foto: dudyn & buk 
související články:: |
