vždycky mě překvapí, že malá a neznámá akce jako tahle neztroskotá na a) nudných
kapelách, b) na tom, že některá z nich nepřijede, c) na
odporném počasí, d) hnusné atmosféře, e) nulovém počtu návštěvníků
nebo h) nezkušené organizaci a tím pádem zmatku, zmatku a zase zmatku.
první ročník zatím jednodenního etno festivalu v bystřici nad olší nejenže šlapal
jako hodinky, ale taky bavil a to tak, že nehledě na svou podivuhodnou lokalizaci
za zdmi místního hřbitova.
ačkoliv byl oficiální začátek (o kterém se psalo na maloučkém letáčku kolujícím
po čajovnách, což je, přiznejme si, nevelké promo) stanoven někdy kolem třetí
hodiny odpoledne, mladá těšínská kapelka djembe sexy jej otevírala už ve
dvě. po ne příliš povedeném koncertě sultana solimana následovalo první
velmi pozitivní překvapení v podání místní camary, uvedené rozhovorem
s jedním z bubeníků palem nowakem, o tom, kterak byl v africe a co si odtamtud
pro svoji kapelu přivezl. vzhledem k repertoáru camary, který čítá nejrůznější
africké rituální písně (což je občas hodně veselé, neb chlapci v kapele zpívají
všichni, jeden přes druhého) v původním kmenovém jazyce, byl výlet zjevně povedený.
aby nedošlo k omylu - camara není jen o etno bubnování a odkazu na kontinent velbloudů,
ale i pozoruhodné schopnosti roztančit a rozzářit své publikum. o čemž svědčí i pochvala
ze stran hvězd v této oblasti přece o něco větší - pražského létajícího koberce.
ačkoliv se mi více líbil na loňském sázavafestu (ta zpívající slečna stereotypně
epilepticky máchající hlavou a nožkama mi tam asi chyběla), ani v bystřici
nepatřil jejich koncert k nudným.
o závěrečnou tečku za hezky a nakonec docela zajímavě prožitým dnem se postarali
skoromístní evolution dejavue, jejichž žánrovou škatulku bych nerada nějak
vymezovala, dost možná proto, že to nejde, bylo by to zbytečné a třeba bych byla
i sprostá. čímž se absolutně nedá říct, že by evolution dejavue byla nezajímavá
kapela, protože slovo ´zajímavá´ je to první, co vás u jejich koncertu napadne.
kombinují elektroniku se zvuky afrických bubínků, didgeridoo (na tom není nic divného),
hrají prastarý repertoár, co vymysleli před lety, jsou tři - dva multiinstrumentalisti,
rapeři, jeden programátor, schovávající se vzadu, u svého bělostného pc, s kšiltovkou
nabodnutou na hlavě. v průběhu jejich koncertu byly zařazeny i kejkle s ohněm (fire-show),
což je přesně příležitost, ke které se jejich hudba hodí. trochu napínavá, chystající
se k velkému rozběhu, který častěji nepřijde, než přijde.
mohla jsem to říct rovnou, ale nečetli by jste dál - etno a něžný, v trávovém
obláčku zahalený (a ta tráva je nacpaná do vodní dýmky, to je snad jasný) svět
čajoven mě fakt moc nebere. třinecké čajovně a organizátorům se ale povedlo z ničeho
přetransformovat na malé, šikovné něco, což se cení. jestli se bystřický festival
dožije dalšího ročníku a pak dalšího a dalšího, mohla by z něj jednou být docela
zajímavá akce.
ludva
|