"ve čtvrtek v osm večer, sraz u parníku, 12ka vleze se pak i radůza..." i tak
by si mohli zpívat někteří příchozí na nedávný koncert interpretky, která zde
účinkovala opět ve dvou dnech a její vystoupení byla beznadějně vyprodána. původně
se sice zdálo, že by snad tentokrát bylo nějaké místečko volné, ale tyto myšlenky
vzaly brzy za své. paluba parníku se zaplnila, obsluha baru zvýšila obrátky na
maximální stupeň tak, aby mohla uspokojit všechny žíznivce před zahájením show a mohlo
se začít. chvíli po 20 hodině vstoupila do místnosti skromná černě oděná osůbka,
diváctvo utichlo a počalo naslouchat líbezným melodiím zpěvačky.
obligátním "a jedem, ještě jedem ....", začalo vystoupení, které potěšilo
srdce snad všech přítomných - sedících stojících, mlčících, hlavně naslouchajících
a občas i pobrukujících. byla ke slyšení plejáda songů vybraných ze všech
doposud vydaných alb. převažovalo  samozřejmě poslední, kde nás navštívil dědek s cibulí,
zapálili jsme si papierosy, plachta nám naštěstí neshořela a zas oči moje
uviděly una cartolina. z předchozího alba jsme mohli zaslechnout ať není
mí líto, půjdu kam chci, větře můj.
poté, co na chvíli utichl zvuk akordeonu, dostala se ke slovo kytara. sada tří
písní (včetně de nimes) byla ukončena konstatováním zpěvačky, která usoudila,
že je kytara nějako rozladěná a tak se přešlo ke klavíru. dle použití not s texty
a neznámosti těchto kousků lze usuzovat, že se jednalo o novinky, které by
mohly být signálem toho, že materiálů pro čtvrté album úspěšně přibývá.
v průběhu koncertu se dostalo na všechny žánry, které radůza přináší, tedy chansony,
bluesové skladby, kabaretní písně i hospodské odrhovačky. během produkce probíhaly
glosy interpretky, přičemž její chytrý humor a nápadité postřehy, byly příjemným
zpestřením povedeného večera. postupem času se diváctvo dostávalo do varu a společné
pobroukávání při jedné z písní bylo pro mne vrcholem večera. po skončení hlavní
části koncertu a bouřlivém potlesku byly uskutečněny ještě čtyři přídavky. nejprve
při dnes v noci nad světly jsme si společně zabékali "tradá tradá", poté
se vzpomínalo na pedagogické působení radůzy při lšú prostřednictvím cestou
do jenkovic. předposledním přídavkem byla píseň italská, tedy ehm. vlastně z kalábrie,
které nerozumí prakticky nikdo, ale přitom ji všichni pějí poté, co jsou společensky
unaveni. na závěr jsme si vyslechly polskou báseň o přetrhnuté tkaničce, která
ukončila příjemně pohodovou sešlost za zvuku dominující harmoniky. nutno podotknout,
že radůza dala ze sebe vše a její účinkování by nedalo hodnotit jinak než 100%.
nezbývá tedy než si ještě trochu zavzpomínat na cestou do jenkovic a konstatovat:
"jednou to pomine, doufejme, že radůza ne ..."
milosh
foto: milosh 
související články:: |
