především loňským ročníkem trochu ušmudlaná sláva
andělů
kontrastuje se sílícím leskem kovových výtvarných cen, které se předávaly večer
16.02.2006 ve velkém sále paláce akropolis.
akropolis live music awards vznikly jako revoluční nápad šéfproducenta akropolis
cyrila horánka, který si pravděpodobně všiml nedostatku pozornosti věnované
koncertování samotnému. vedle žebříků, andělů, slavíků ad., kde se hodnotí album,
styl, nebo stálost nikoli jas hvězd, objevily se alma jako žánrové ceny, které
reflektují a hodnotí jen samotná živá vystoupení, a to v šesti kategoriích. a už
podle kvalitních výsledků úvodního ročníku se prokazatelně nejedná o žádný druhořadý
pokus akropolisácké zábavy - očividně jde spíš o krok kupředu.
krátce k pravidlům: na dvě stě hudebních publicistů, organizátorů festivalů,
promotérů a dalších lidí z branže navrhovalo v 1. kole v následujících kategoriích
3 nejlepší interprety/kapely za uplynulý rok: world music, hip-hop/rap/r'n'b,
rock&pop, jazz/blues/folk, elektronik music a akce roku. v druhém kole pak vybírali
ze čtyř nominovaných jednoho absolutního vítěze. zároveň mohli hlasovat pro své
favority v druhém kole i čtenáři idnes.cz, z níž vyplývají ceny diváků.
prestiž ani slávu si ještě alma vydobýt nestihli, ale nadhled a kvalitu dokazuje
už samotný slavnostní večer, kterému kralovali ocenění prvního ročníku.
do té chvíle skvostným dvd slowthinking uctívaných ecstasy of saint theresa
překrásně vyklidňené a hýčkané publikum se úderem osmé svižně probudilo. začalo
se totiž zostra a velmi rychle - na pódiu se po kratinkém přivítání objevila
strhující groovy parta gulo čar a ukázali svou tvář kapely "s několika nej".
lidi si to ochotně přitančili přímo pod pódium hromadně do konce první skladby
a s každou další se zvedali i ti lenošivější. hold dravé kombinaci
rómského temperamentu a údernosti progresivního funky se odolává těžko. po
půlhodince už se gulo čar zase loučilo, ale stačilo to - akropolis byla na nohou.
to už ale přicházeli dva s třetím ještě podivnějším: moderátory veroniku a páju
z óčka doprovázel odpudivě vyhlížející postižený údajný notář emil zápotek
s neschopenkou za pasem (ano, podobně trapné jako andělé na nově...). a to
byl první "vtípek", kterým se spustila šňůra poznámek a humoru, který každý
mezikoncertní vyhlašovací vstup připravil nejen o serióznost ale i o jakoukoli
důstojnost. opulentně bych vstupy označila za rozpačité, upřímně potom jako
primitivní a stupidní. zaplať pánbů, ke každé kategorii bylo vždy video a informační
shoty o nominovaných, takže prostor moderátorů se menšil. mají-li ovšem organizátoři
soudnost a váží-li si publika, příště se bez této spanilé trojky obejdou. popojedem...
jako první kategorie byla vyhlášena world music: před al-yamanem a slibnými
united flavour se prosadilo sto zvířat, kteří získali cenu diváků, a vítězní
traband, kterým k ceně dopomohlo snad i po deseti letech své vyčerpávající
existence vydané koncertní dvd. druhou kategorií byla akce roku, kde díky svým
nesmyvatelným barvám získal cenu, jak od diváků tak i poroty, docela pochopitelně
festival colours of ostrava.
střih. na pódium v tom vtrhl rozdováděný mardoša, který předeslal akustický set,
jako repete z nanotour 2. klavírním rozkladem coldplayovských clocks začali vtipně
svou jednotku času a pak přišla náměsíčná. ale zatímco nám krásně zpestřovali
život, jak sami uváděli, přerušili koncert moderátoři s tím, že jim akropolis
připravilo malé velké překvapení. dvd nanotour totiž dosáhlo na na naše poměry
slušnou metu - 1500 prodaných nosičů, a tak ji zástupci firmy bmg udělili zlatou
desku. nadšení a překvapení zahráli ještě šťastnější verzi šťastnější, c.v.a.n.
a attention aux homes, a spěchali oslavovat do šatny. na řadě byl jazz,
blues a folk - mezi nominovanými figurovali zkušení robert balzar trio, fantastičtí
eggnoise i xavier baumaxa, ale obě ceny si zasloužili dan bárta a illustratosphere,
kteří nedávno oznámili konec své dosavadní podoby. co bude dál nikdo z početně
nastoupených neprozradil. akorát práskli na nepřítomného dana, že je prý
v jaru - věčná škoda. danovy projevy vděčnosti stojí vždycky za to. nejinak
tak ale i v kategorii hiphop a r'n'b, kde se utkali samí mohykáni. a zatímco prago
union a gipsy.cz zůstali v pozadí, indy&witch shrábli cenu diváků, a nováčci bow
wave si odnesli cenu hlavní, za kterou poděkovali otřepaným "rebelským" rapem - no,
mír s váma kluci.
a přicházeli další loňští vítězové, skyline. pro někoho sprostý diskopop nebo
pražské smažské dupky, pro většinu ale spíše chytrý pop vokál se zábavnými beaty,
který tanečně nezklame a jako jeden z mála prosazuje muziku, kterou u nás moc
neslyšíte. jejich výkon jen dokázal, stejně jako výkon gulo čar nebo tatabojs,
že si cenu roku 2004 zasloužili. a díky své formě získali skyline ocenění
i letos - v electro music si vydobyli cenu diváků. a tato kategorie mě
asi zajímala nejvíc - kromě skyline se totiž jednalo o nevídaně silnou trojku
"khoiba, moimir papalescu&nihillist a ohm square". a přesto, že po šesti hubených
letech nastoupili ohm square turné se svou neodolatelnou klasickou láskou hned
po celé evropě, a přesto, že nihilisti svým dekadentním podáním rozčarovávají
už třetím rokem, hlavní cenu si nakonec převzala v čele s fenomenální emou
brabcovou khoiba. ta si primem v takové konkurenci jen utvrdila své postavení
jedné z nejrespektovanějších kapel u nás.
podobně napínavá byla ale i kategorie rock&pop - trendoví a mainstreamoví ale
úspěšní clou, nepřehlédnutelní vykukové wohnout, a dokonce ani favorizovaní
a pro mnohé nepřekonatelní sunshine si ale neporadili se stále vitálnějšími
tata bojs a ti si oceněním diváků i poroty ten večer dovršili svůj pohádkový hatrick.
posledním bodem večera se stal xavier baumaxa, který vydatně čeřil vody.
já osobně jsem o něm věděla málo - jevil se jako zajímavý kontroverzní chlapík,
který se těžko vejde do škatulek. ale především je to člověk, na kterého se
nepřipravíte. je totiž nebezpečně vyzbrojen, nejen kytarou. už během prvních
pěti vět stihl narážky na 3 aktuální témata, a přesto, že vládne břitce jak
slovem tak humorem, a s ničím se nemazlí (taková bystrá mladá alternativa pepy
nose), sklízí ovace, kudy chodí. kdo si v jednom jediném songu vezme na paškál
schindlera, landu, balzara a navrh půlku český mediální společnosti? kdo urazí
publikum a to jej zahrne láskou? znáte někoho jiného, kdo si střihne folkovou
písničku a la nedvěd s přesnou imitací vokálu kollera a prostřídá to místo
refrénu s beatboxem a rapem? nikdo jiný si netrouf tak účelně shodit celou
komunitu československých raperů velmi inteligentní parodií jejich životních
hesel. nikdo jiný než xavier baumaxa by nebyl pozoruhodnějším závěrem celkově
nápaditého večera. vlastně dovršil tu nádhernou uvolněnou atmosféru, která je
pro alma příznačná.
a tak snad už jen maličkost: jedním z hlavních idejí a rysů alma je snaha
pomáhat méně žádaným nebo nepovšimnutým prorazit, a oceňovat to, co se oceňovat
má. doufám, že patřičně budou oceněny i samotné ceny alma.
vesna 
související články:: |
