festival dokořán to neměl lehké. na obrovský areál nás bylo první den až směšně
maličko. klima bylo nevlídně chladné, takže start utahaný. za druhý den ale tímto
zveřejňuji organizátorům pochvalu - přes spoustu nepříjemností u příprav šlo nakonec
všechno hladce a vesele.
pátek::
zahajující the open, kteří se hudebně pohybují okolo postgrunche, mají na
místě zpěvačky mladou holčinu, která se snaží o drsný projev a zoufale jí to nejde.
její zpěv je totiž výsledně drsný jen tím, že se v 80% netrefí do správných not.
faleš a nic než faleš. vzkazujeme "mlčeti zlato". rozproudila to až o dost později
živorodá muzika přiléhavě pojmenovaných groovies, kterýchžto mix funky a hip-hopu
nás vedle svařáku pěkně zahřál. horko ale bylo i na pekelně kvalitní clubstage, kde
pátek znamenal drumy a sobota reggae a psytrance. dalo by se na ní spoko strávit
celý festival.
mě to ale táhlo do malinkého vojenského stanu schovaného úplně na
konci prostoru. stálo tam cinemaroom. páteční pásma animovaných absolventských
snímků z filmovky zlín, patřící mezi evropskou špičku, učarovala každému, kdo je
zkusil a zasvěcený výklad zajímavých technik animace přímo od mj. odborné poradkyně
mnoha z uvedených animáku byl perfektní třešničkou. každopádně největší dokořán vychytávka!
promítání se přerušilo jen na koncert gulo čar, kteří si s doposud
nesdílným a rozmrzelým publikem hravě poradili. kážou "let's dance" a vždycky dokážou,
že při jejich explozivním rytmu funky a živelné nátuře nejde říct "stop". po nich
už ani v děšti a 8°c nebylo žádných svařáků potřeba.
sobota::
už jsem zmínila svou radost z druhého dne. mistři a markétka mě sice krajně
nebavili, protože nedvědovské písničkaření je už trochu pasé, zvláště pokud k tomu
rýmujete "vůně hugo boss/zpíval i ten kos", ale pak už to bylo jen lepší a lepší.
například díky bohumínskému hardcoru mezi námi. kdo je zná, asi by nevěřil
vlastním uším. protože jim vypadl basák, vyměnili bicí soupravu za perkuse a secvičili
nová čísla - to, co nakonec odehráli, byla čistá, pomalu akustická, kytarovka
říznutá r'n'b. mezi námi, bylo to hodně dobré.
příjemný set odehrály i kapely blissten a apatheia. oběma jim věštím
úspěšnou budoucnost. blissten je "psycho-chill out-rock" (těšín/havířov), který,
nemůžu si pomoct, připomíná anetu langerovou&band. ale má dost navíc - je silný
výbornými českými texty, charismatickou zpěvačkou a výraznými rozdíly v melodice
jednotlivých skladeb, které jsou krásně aranžovány elektronickými jemnými podkresy
(onen chill out). kliďo si je dovedu představit v rádiových hitparádách vedle kryštofa
nebo supportů. čerstvě je na trhu jejich demo - viz. www.blissten.com.
a zmiňovaná apatheia, to jsou mí oblíbenci. na tyhle kluky nedám dopustit.
art (balad) rock nebo též emo-rock, jak ho hrají (podobně jako incubus ve své
vrcholné formě), je výjimečný hned v několika zásadních bodech a všimli si
toho i renomovaní odborníci. v coca-cola popstar získali zvláštní ocenění
poroty a dostali se do finálové šestice! vynikli v záplavě stovek jiných projektů.
jak to, že se tedy ještě "nerozšířili", nemám čím vysvětlit. nenapadá mě nic, co
by třeba takoví clou měli, co apatheia ne - možná to chce čas.
finišovalo se rázně - tři vykutálené partičky: nářez z prahy - u nás nevšední
"hardrapový core" cocotte minute s pomerančovým zellerem v čele, jedna
nadmíru sympatická kapela z polska - optimističtí a vysmátí rastameni z etny
(miláčci publika) a poslední, s te(m)pem ska a trubkami přitažliví all ska pone's.
a po tom všem skotačení přišla ta nejvhodnější tečka - elemental chill-out (sk).
po etně už jsme byli taaak vyšťaveni, že pomalu rozjímat bylo ideální. elemental
chill-out je formace mnoha tváří - jsou to sezónně převlečení lazy out, přičemž
chill-out byl jen jedním z elementů instrumentální electromusic. najdete v ní prvky
jazzu, funky, reggae (především synkopy) a tempo bylo vážně down. byli zrozeni za
účelem jamování - skvostnou ukázku jejich session najdete např.
tady.
elemental zakončovali i letošní ročník slovenského festivalu campfest, který
přivezl nadočekávání spoustu zajímavého. například jeden z objevů roku 2005, zpěvačku
sarah brendel. napůl německá drsňačka a napůl americká country-girl si tenhle titul
zaslouží. nejenže má hlas jako norah jones, ale ke všemu podobný talent na popovou
melodii jako kt tunstall nebo natasha bedingfield. učarovali nám ale i estonští thief,
kapela z rodu coldplayovských, která chvílema zní jako brainstorm nebo keane. nebo
bychom mohli říkat, že brainstorm nebo keane zní chvílemi jako thief. do všech těch
působivých gradací emo-britpopu přidali něco půvabného a svěžího (možná estonského) + nugetky
jako je hraní na kytaru smyčcem. doporučuju stránky zpěváka a klavíristy ewerta sundjy, které mj. obsahují 4 vynikající
ukázky.
novým objevům, artu a létu 2006 zdar!
vesna foto: dudu
související články:: |