kritika už si jich všimla a i když je ve svých hodnoceních opatrná, mluví o the bridgeheads s nadějí v hlase. opatrnost tady není potřeba, hned tak je nepřeceníte. tříčlenných rockových či alternativních rockových kapel je přebytek a abychom mohli jásat, chce to svůj čas. band vedený tomášem daskem ale není novinkou, spíš velký příslibem. od roku 2001 vystupovali jako the bridge, kapela ze slovenského bardejova, po celé střední evropě a nechali po sobě debutové album citizen bridge. minulý rok přesídlili na britské ostrovy a přes mohutnou konkurenci zaujali. poplatní současnému bohatě kytarovému pop-rocku s rovným rytmem, který k nám přes kanál proudí, přesahují běžný rám v několika bodech.

jejich skladby nejsou lacině emotivní ani zvukově prosté. nejlépe to popisuje sám tomáš: "pro mě je zvuk vizuální a my jako kapela doslova kreslíme naší hudbu jakoby štětcem." sám je výtvarníkem a podílí se i na vlastních videoklipech. aktuálně jsou venku dva, k písni things a animals. na již v londýně vydaném ep things je ještě třetí song expression, hodně silný a hodně působící. jejich posté opakovaný poslech kupodivu vůbec nenudí, ba naopak, takže se nová deska rodí se zájmem veřejnosti. předčasné a přehnané očekávání by ji mohlo sice rychle zradit, ale vzhledem k počtu napsaných skladeb není proč se bát – bude z čeho vybírat, co aranžovat i čím popř. napravovat. důležité je, že několik kusů z připravovaného materiálu předvedou už na svém probíhajícím evropském turné, takže leccos můžete slyšet právě příští středu.

a jen v krátkosti k sunshine – ačkoli se poslední deska dreamer nesetkala u původních fanoušků s takovým přijetím jako předchozí moonshower and razorblades, jsou nadále ve vrcholné koncertní formě, kay buriánek je pořád hlasově nezaměnitelný, a jejich značka funguje. z prvních skladeb se staly kultovky, z placky dreamer vzešly hitovky jako z předchozí. sunshine jsou svému akčnímu drivu věrní, přes všechny obavy neměknou, jen volí strategičtější postup. chytře se dostali se do rádií a nic neztratili - jejich nabroušené kytarové rify pořád přirovnávají k mladému smithovi a legendám radostné divize. lepší post-punk doporučit nemůžu.

blinky::